ROZŠÍŘÍ SE ONEMOCNĚNÍ BSE MEZI ZVĚŘ?

Onemocnění BSE, označované populárně jako nemoc šílených krav, dosáhlo téměř hranic našeho státu. Je to nemoc, o které se dosud ví velmi málo. Dává se do souvislosti se zvýšeným výskytem obávané a smrtelné Creutzfeld-Jacobsonovy nemoci. BSE vzbuzuje takovou obavu či dokonce paniku, v jejímž důsledku poklesl nákup hovězího masa natolik, že je v některých oblastech ohrožen chov skotu. Málo se u nás však dosud ví o tom, že v Kanadě je již více než 25 let známo velmi podobné onemocnění u losů chovaných ve zvěřních farmách.

Co vlastně o BSE víme? Předpokládá se, že jejím zdrojem by mohlo být zkrmování kontaminované živočišné bílkoviny, obsažené v masokostní moučce, vyrobené z jatečních a rybích odpadů a z uhynulých konfiskovaných zvířat, především býložravých přežvýkavců. V zemědělství je přidávání masokostní moučky do krmiva starou praxí, jíž se sleduje rychlejší produkce masa u skotu a prasat. Je to důsledek celosvětové konkurence na světových trzích. Tato moučka se samozřejmě stává levnou součástí průmyslových krmiv a různých krmných směsí.

V našich podmínkách nehrozí nebezpečí, že by se zvěř ve volné přírodě nakazila onemocněním BSE, protože se jí i v nepříznivých podmínkách předkládá převážně objemové krmivo, dobré seno a odborně připravená siláž. Krmné směsi jsou pro myslivce příliš drahé. Průmyslová krmiva jsou pro zvěř zbytečná a navíc často ani není přesně známo jejich složení.

Jiná situace je v cizině ve farmových chovech zvěře a pštrosů. Takové farmy dělají ze zvěře poloviční domácí zvířata, neboť se řídí zásadami intenzivních chovů hospodářských zvířat.

V zahraničí se na farmách chovaným zvířatům předkládá do korýtek krmivo, o němž se vlastně ani přesně neví, co všechno obsahuje. Také v oborách zaměřených na tvorbu mohutných trofejí se zvěři předkládá krmivo s vysokým obsahem bílkovin a minerálních látek, které mají podporovat velkou hmotu paroží. To, jak víme z Vogtových pokusů, se téměř vždy zdaří u jelení zvěře a někdy také u zvěře srnčí. V takových oborách však hrozí riziko, že by se do průmyslových krmiv mohlo dostat něco, co by mohlo ohrozit také lidské zdraví.

Obranu proti onemocnění BSE u zvěře, hlavně ve farmových chovech, formulovala EU do několika zásad:

1. chovy farmové zvěře podléhají kontrole, zda nejsou nakaženy BSE,

2. zakazuje se chovaná zvířata přikrmovat masokostní moučkou, popř. ji používat k odváděcímu přikrmování nebo na vnadišti,

3. průmyslová krmiva se kontrolují, zda neobsahují živočišné složky.

K tomu EU vydala směrnice, jež ukládají průmyslové krmivo nejprve vyšetřit mikroskopicky, přičemž se hledají zbytky živočichů (srst, kosti). Pak se vzorek krmiva vyluhuje vodou a v usazenině se znovu hledají mikroskopicky prokazatelné nepatrné zbytky kostí vodních i suchozemských živočichů.

Aby se odlišila zvěřina pocházející z volných honiteb, kde se zvěř nedostane do styku s masokostní moučkou (na rozdíl od masa zvěře chované na farmách), a aby se občané nebáli zvěřinu konzumovat, uvažuje se v některých státech o zavedení průkazů o původu zvěřiny.

Přesto, že u nás nebezpečí přenosu BSE do krmiv předkládaných zvěří nehrozí, měli bychom zvěř přikrmovat pouze dlouhodobě osvědčenými přírodními krmivy.

Zpracováno podle zahraničních pramenů, Rš