Pivo je v Česku opředeno mnoha mýty

Básníci i spisovatelé po staletí opěvovali skutečné i vysněné kvality českého "národního nápoje", zlatavého moku, tekutého chleba piva.

"V pivě život života, v něm se topí strast i samota, jím se krutá žízeň mile hasí, jím se život pustý krásí, mudrců v něm leží kámen, blaha počátek i Amen," napsal v polovině 19. století František Jaromír Rubeš, český básník a spisovatel, epigon Františka Ladislava Čelakovského, ve svých Deklamovánkách.

Rubeš pravděpodobně nebyl z největších českých spisovatelů a jeho veršovánku lze dnes přejít pozvednutím obočí, nebyl však jediným obrozencem, který se nechal takto unést. V roce 1833 napsal v Časopise českého musea VII. článek o výrobě piva František Palacký. Pivo podle něj požívali již první slovanští obyvatelé české kotliny. Byli prý "pokojní a věnovali se hospodářství, řemeslům a obchodu, a živili se ourodami polními a rádi pívali medovinu a zejména pivo, jehož všednost i samým jménem jeho se osvědčuje".

První byl Tadeáš Hájek z Hájku

Podle autorů knihy České pivo publikoval první popis postupu výroby piva u nás již roku 1585 autor slavného herbáře Tadeáš Hájek z Hájku. Definoval pivo jako nápoj, který "lidské tělo z přirozené vlhkosti ustavičným vypařováním strávené, prospěšným zavlažováním okřálo a znovu oživlo a kterýž z přirozeností svou dobře slouží k uhašení žízně". Rozsáhlý popis českého pivovarnictví s chválou "dobroty, užitku a výnosnosti českého chutného a zdravého piva" se objevil také v díle jezuitského kněze Krištofa Fišera "Oko páně aneb dobře spořádané hospodářství polní" z roku 1679. Čeští literáti vůbec mají k pivu velmi kladný vztah, a proto ho rádi idealizují. "Češi zůstali věrni líbezné ječmenné šťávě, zušlechtili tuto potravu tak šťastně, že se právem chválí české pivo jako nejlepší a nejvzácnější," napsal spisovatel Eduard Bass. Je ovšem pravda, že kdyby nebylo hospod, česká, ale i světová literatura by zřejmě přišla o Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška, který byl bytostně spjat s kulturou české hospody. Zásadní inspiraci čerpal z hospodského prostředí i Bohumil Hrabal, jehož portrét visí na čestném místě proslulé staropražské pivnice U Zlatého tygra. Kvality českého piva nechválili jen literáti, ale i odborníci. "Plzeňské pivo se vyznačuje oproti ostatním pivům stejného druhu rozdíly v chuti, které nelze analyticky zachytit a které snad nemohou být ani vědecky definovány. Ale pivo je má. Lze však tvrdit, že tyto faktory jsou dány místním charakterem, tj. v žádné jiné pivovarské provozovně se nemohou vyskytovat," napsal například ve 30. letech profesor C. J. Lintner, ředitel výzkumného ústavu pivovarského v Mnichově.