Nález Ústavního soudu potvrdil, co bylo zřejmé

Na začátku letošního dubna Ústavní soud ČR vyhlásil jednoznačný a srozumitelný nález k žalobě opozičních poslanců proti redistributivní platbě. Poslanci a senátoři opozičních politických stran ve svém návrhu požadovali zrušit část aktuálního strategického plánu a vládního nařízení, ve kterých se v naší zemi procesuje tato povinná část přímé platby v rámci Společné zemědělské politiky. Obecně vzato je tato cesta legitimním a nezadatelným právem každého stěžovatele, pokud se domnívá, že došlo k narušení ústavního pořádku nebo základních lidských práv a svobod. Je ale třeba současně říci, že právní podstata námitek, samotný důvod i žalobní petit v tomto návrhu na zrušení legislativního předpisu byly naprosto zcestné a od počátku bylo zřejmé, že zákonodárci byli ve skutečnosti jen formálními prostředníky v tomto podání. Těmi skutečnými žalobci byli někteří zemědělci, respektive úplně přesně to byli ti, kteří tvrdí, že je zastupují.

Stalo se tedy, že poměrně úzká skupina lidí, která nemůže zkousnout to, že část zemědělců dostala vyšší platbu k vyrovnání dlouhodobě nižší provozní podpory na hektar dle ověřených dat z FADN, podala ústavní žalobu proti zájmům většiny zemědělců v této zemi. Konkrétně a zejména se jednalo o spolek Ochránce zemědělců, který v podstatě hlavně kvůli této „žalobě“ vůbec vznikl. Pamatujme si proto dobře, že nevznikl s cílem pomoci zemědělcům, ale aby je naopak poškodil a sebral jim tuto finanční podporu. Hlavní postavou v tomto podivném a jednoúčelovém spolku je mediálně známý Jaroslav Lád ze ZD Ostaš. Na základě jeho mnohých vystoupení mám silné podezření, že z duše a upřímně nenávidí nejen naši organizaci, ale všechny menší zemědělce, kteří si dovolili chtít tuto podporu, která je ve své podstatě jen narovnáním dlouhodobé situace s podporami u menších zemědělců. Tento člověk tyto žadatele drze nazývá dotačními lačníky a má je za neprodukční zemědělce a naopak sám sebe tituluje výkonným zemědělcem, aniž bychom věděli, co přesně se tím vším myslí. Dokonce od mnohých zemědělských podniků vybírá peníze na svůj další svatý boj, platí z nich právníky a mediální agentury, aby neustále rýpali do této systémové pomoci, kterou (na rozdíl od jiných států EU) čerpají úplně všichni zemědělci. Tento fanatický zástupce pravidelně rozesílá štvavé emaily do všech světových stran a také všude kde může, nesmyslně brojí proti relevantní podnikatelské skupině menších zemědělců. Věřím však, že si mnohé zemědělské podniky uvědomují, že v podstatě jen dělá celému sektoru velkou ostudu. Pro české zemědělské reálie je poměrně signifikantní, že se k žalobě přidali, respektive ji veřejně podpořili zástupci Agrární komory a Zemědělského svazu. Zde je třeba, aby si sedlácká veřejnost dobře uvědomila, jakým způsobem se tyto organizace celou dobu stavěly vůči většině zemědělců v této zemi. A že neváhaly toto snažení završit až podporou této stížnosti k ÚS ČR.

Naštěstí tu ještě nejsou všechny instituce, které by se vzdaly své odpovědnosti a tak se stalo, že soudci Ústavního soudu ČR právně i věcně dobře rozebrali namítané porušení práv a nenechali si namluvit, že členové v českých ZD jsou najednou malými zemědělci, kteří utrpěli příkoří, když jejich družstvo na ně nemohlo uplatnit tuto podporu. Za pozornost navíc jistě stojí, že soud jasně judikoval rozdíl mezi malými a velkými zemědělci a řekl, že v dané odlišnosti nelze spatřovat nějakou diskriminaci. Tím také padá dlouholetý argument představitelů velkých podniků, že se má v daném systému podpor ke všem skupinám přistupovat stejně. Zajímavých pohledů je v samotném judikátu poměrně hodně, ale není prostor tady dále rozebírat jednotlivá tvrzení žalující strany a jasnou reakci soudců. Vše je dobře popsáno v nálezu Pl. ÚS 34/24 ze dne 26. 3. 2025, který je dostupný ZDE.

Můžeme tedy uzavřít, že po dvou a půl letech neustálých ataků, které nebraly konce a které na sebe braly mnoho podob, jsme jako sedláci uhájili tento nárok, který v evropském kontextu představuje cíl podpořit životaschopnost rodinných farem. Řada manipulativních jednání i účelové konference, pokřivené ekonomické studie, tendenční články i výhrůžky, nátlakové akce v Lucerně i jinde, opakované protivládní demonstrace v ulicích, ale také snahy o dehonestaci naší organizace, která za redistributivní platbou po celou dobu pevně stála - to všechno se nyní ukázalo jako ztráta času a zejména ztráta kreditu těch, kdo za tím vším stáli. Od samého počátku byly ekonomické i právní argumenty jasné.

Samozřejmě vůbec nepochybujeme o tom, že toto rozhodnutí ÚS ČR někoho neodradí od další snahy o zastavení této podpory. Předpokládáme, že se budou s případnou novou vládou jistě dál snažit o její zrušení nebo eliminaci na minimální úroveň. Ať už to ale v novém volebním období dopadne jakkoli, je každopádně tento závěr Ústavního soudu ČR velké zadostiučiněním všem, kdo samotný návrh redistributivní platby připravili, podpořili a obhájili. Vynaložené mimořádné úsilí našlo významnou odezvu. Nejdůležitější na tom všem je, že pomohlo po dlouhých letech nejen finančně drtivému množství českých zemědělců, ale také že se současně veřejnost více dověděla o problematických a dosud neřešených okolnostech ve struktuře českého zemědělství. Je třeba za to znovu poděkovat členům vládní koalice i sedlákům, kteří na podporu tomuto nástroji SZP EU promluvili tam, kde to zrovna bylo potřeba.

Poděkování ale patří také středně velkým zemědělským subjektům, často i členům AK ČR nebo ZS ČR, kteří tuto redistributivní platbu nevzaly úkorně. Víme o nich, protože se na nás s některými dotazy sami obraceli. Věřím, že mnozí tito členové pochopili širší význam a strategický smysl tohoto opatření. Vážím si toho. Na závěr také nezbývá než konstatovat, že s redistributivní platbou žádný avizovaný konec českého zemědělství, který ještě dnes při průjezdu zemědělskou krajinou straší kolemjdoucí na mnoha transparentech na shnilých balících slámy nebo na odstavené technice, zatím nenastal, a že naopak tato podpora dobře funguje a pomáhá. Doufejme jen, že u této změny nezůstane a že se v nedaleké budoucnosti dočkáme dalších systémových změn, které smysluplně pomohou dalším skupinám zemědělců a které náš sektor opravdu nutně potřebuje.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR