Místo aby změnil zemědělskou politiku, chce ministr Fencl...

...vyvézt svůj problém s hovězím prostřednictvím charity. Je to další důkaz, že nemoci šílených krav předchází nemoc šílených lidí, kteří si za drahé peníze vyrábějí nadbytek masa, které zhusta pochází z nezdravě živených zvířat.

Zní to jako špatný vtip. Blahobytní Češi se kvůli BSE bojí konzumovat tuzemské hovězí, které přitom mají prostřednictvím zemědělských dotací předplacené. Ministr zemědělství ovšem ví, jak udělat z nouze ctnost - mražené české krávy by měli zkonzumovat váleční vyhnanci. Co na tom, že dětské oběti balkánského konfliktu potřebují hlavně mléko, které jim Češi už slíbili? Praha se potřebuje zbavit hovězího, a tak jezte, co dáváme, milánkové! Fencl zjevně sází na to, že hladem sužovaní Kosované si nemohou vybírat. Argument, že ˝s ohledem na cenu a nutriční hodnotu hovězího masa můžeme příjemci nabídnout za stejné peníze větší pomoc˝ je asi stejně přesvědčivý, jako cpát žíznícímu bonbony s tím, že jsou výživnější než voda. Už z praktických důvodů je Fenclova pomoc značně problematická. Nemluvě o tom, že je to podivná charita, která trpícím nabízí to, co lidé doma nechtějí. Lze chápat, že ministr zemědělství Fencl má ze situace na tuzemském trhu s hovězím vrásky. Možná si stýská nad nespravedlností osudu, který do českých kravínů zanesl BSE. Nebo nad hloupostí konzumentů, kteří dostali po dvou potvrzených nálezech ˝nemoci šílených krav˝ strach z roštěnek a bifteků. Jenomže skutečný problém je jinde. A při troše filozofického nadhledu by ho mohl pochopit i prakticky zaměřený ministr zemědělství. Jíme mnohem více masa, než je nutné a vůbec vhodné. Abychom si tento nezdravý nadbytek zajistili, nastavěli jsme na evropském kontinentu mamutí pěstírny, v nichž jsou stresovaná zvířata krmena vším možným. Celý tento kolotoč je roztáčen proudem štědrých zemědělských dotací. ˝Nemoc šílených krav˝ můžeme chápat jako přirozený trest za naši zhůvěřilou rozmařilost. Hlavním českým kolotočářem je ministr zemědělství. Charita nespasí ty, jimž Fencl adresuje dodávky mraženého hovězího, ani domácí trh. Co by nám všem velice pomohlo, by byla střízlivější zemědělská politika. Méně masa vyráběného zdravějším způsobem a s menší zátěží pro daňové poplatníky. Samozřejmě, že maso vyráběné v malochovech a bez tučných dotací by na pultech bylo dražší. Pořád by ale vyšlo daleko výhodněji než to dnešní, které tak jako tak polyká miliardy z našich daní a ničí nám zdraví. Nemusí jít o ˝nemoc šílených krav˝, stačí choroby z věčného přejídání. A posílat toto maso trpícím, na tom je vážně cosi šíleného.