Kdo bude vlastnit půdu?

HN - 2.4.1999

Kdo bude vlastnit pudu?

Poslanecká snemovna se rozhodla umožnit nákup státní pudy v pohranicí pouze fyzickým osoám, aby se predešlo spekulacím s tímto bohatstvím a aby, jak ríká exministr zemedelství Josef Lux, byla za každým hektarem videt konkrétní tvár zemedelce. Snaha nalézt zemedelským pozemkum takzvaného konkrétního vlastníka a vytvorit tak transparentní vztahy, je sice dojemná, nicméne ponekud zbytecná. Pudu totiž jednoznacne, i kdyby se poslanci a senátori staveli na hlavu, nakonec získá ten, kdo a ni bude mít a bude o ni mít opravdu zájem. Omezení právnických osob muže celý proces jen znepruhlednit. Težko si totiž lze predstavit, jak zabránit tomu, aby nejaká spolecnost ci družstvo dalo soukromníkovi peníze, ten pudu zaplatil a pak ji prodal ci jak se ríká nejak zašmelil dál. Predkupní právo státu totiž koncí se splacením. Není sice správné a priori z neceho takového soukromníky obvinovat, ale na druhou stranu není správné ani obvinení právnických osob, že jsou horší hospodári. Proc? Zakázal nekdo právnickým osobám privatizovat obchody, továrny, služby ci banky? Vyradil nekdo právnické osoby z privatizace státních zemedelských statku? Nikoliv. V druhém prípade stát novým majitelum ješte pronajal pudu kolem. Klasickým príkladem je také omezení cizincu kupovat v CR nemovitosti, vždyt prostrednictvím nastrcených nebo úcelove založených firem muže mít kterýkoliv cizinec dum, na nejž si ukáže. Paradoxem je, že za soukromníky se postavila zrovna pravice, která, predevším ODS, vždy oznacovala zemedelství za obor jako každý jiný a jemuž tedy nenáleží žádné výjimky. Proc tedy najednou puda je taková drahocennost? Navíc platí, že její hodnota je v tom, v jakém je stavu a jak je výnosná. Nikoliv v tom, zda ji vlastní soukromník ci firma.

Jana Francíková