Itálie řekla "ano" evropskému zatykači

Itálie řekla "ano” evropskému zatykači

Italská vláda včera ukončila svou izolaci v EU a souhlasila se zavedením společného evropského zatykače. Na tiskové konferenci to po schůzce s belgickým premiérem Guy Verhofstadtem uvedl premiér Silvio Berlusconi. Od 6. prosince byla země pod tlakem ostatních 14 členských států EU, které zatykač podpořily na zasedání ministrů spravedlnosti "patnáctky”. Římská vláda jej byla původně ochotna akceptovat za předpokladu, že ze seznamu trestných činů, na něž se bude vztahovat, zmizí finanční delikty jako korupce a praní špinavých peněz. Od včerejška Itálie své výhrady stáhla a nepodmínila svůj souhlas žádnými konkrétními ústupky. To překvapilo i belgického premiéra Verhofstadta, který neskrýval svou spokojenost s tím, že tato otázka již nebude kazit ovzduší na nadcházejícím summitu EU v Laekenu. Berlusconi se v této souvislosti ostře ohradil proti hlasům, které viděly v italském nesouhlasu snahu krýt jeho vlastní trestné aktivity. Podle něj byl nesouhlas motivován vážnými důvody, mezi něž zařadil především rizika předčasného zavedení zatykače před vlastní harmonizací trestních činů a trestních sazeb ve všech státech patnáctky. Změnu postoje označil za důkaz proevropského zaměření jeho vlády. Italské "ano” však má i jeden háček. Zavedení zatykače musí předcházet změna italské ústavy a dalších zákonů, které umožní vydávat občany ke stíhání do zahraničí. A to ovšem nezávisí jen na vládě, řekl Berlusconi, ale i na italském parlamentu. Ten je ovšem znám neúměrně dlouhými lhůtami pro legislativní proces. Vše se přitom musí stihnout do roku 2004 a bude záviset na konkrétním rozložení politických sil. Levicová opozice zavedení zatykače vždy podporovala, obává se ovšem toho, že vláda otázku spojí s celkovou reformou soudů a justice. Berlusconiho souhlas se zatykačem obsahuje totiž i druhou podmínku: jeho zavedení musí předcházet "sblížení (italského) systému soudnictví s evropskými modely”. Co to přesně bude znamenat, nikdo zatím přesně neví. O reformě justice se v Itálii mluví od spuštění akce "Čisté ruce” na počátku 90. let. Pravicové strany vždy ostře kritizovaly dvě anomálie, které podle nich nemají v Evropě obdoby. Jedním je nerozlišování mezi kariérami soudců a státních zástupců, další pak naprostá nezávislost vyšetřovacích soudců. Podle levice je pravicová snaha o reformu útokem na dosavadní nezávislost italské justice.