Denně máme sníst pět jablek

Archeologie sice doložila, že obyvatelé Evropy již v době kamenné znali vedle obilovin i jablka, avšak pravá kultura ovocných jabloní se do střední Evropy dostala až s Římany. Stáří kulturních jabloní a jablek jako ovoce počítáme na tisíciletí, i když původ této běžné dřeviny není znám. Můžeme předpokládat, že na počátku byly plané jabloně, kterých je však známo více druhů. Na vzniku kulturních jabloní se v Evropě podílely jabloň nízká a jabloň divoká, které rostou na jihu kontinentu.

Problém kolem " kulturních jabloní" vyřešilo zavedení " kulturního druhu" jabloně domácí - Malus domestica. Ve Středozemí byly jabloně známé už 2000 let př. n. l. Značnou zásluhu na jejich rozšíření po Evropě měli panovníci Karel Veliký ( 9. stol.) a Karel IV. ( 14. stol.). Jména Jablonec, Jablonné a jiná dokládají, jak dlouho žijí jabloně v našich zemích.

Stromy se pěstují pro chutné a zdravé plody, jejichž velikost kolísá podle kultivaru, věku stromu, podmínek pěstování, počtu nasazených plodů atp. Tvar plodu bývá kulovitý až soudkovitý, chuťové zkoušky, které jsou podobné s vinařskými, rozlišují jablka chuti sladké, navinule sladké, nakyslé i kyselé. Příchuť mohou mít malinovou, muškátovou, renetovitou, fádní, řepovitou či jinou.

Neopominutelný je zdravotní a dietetický přínos jablek, kterých by měl dospělý člověk sníst ročně v jakékoli podobě asi dvaatřicet kilogramů nebo - spočítáno jinak - dva až pět kusů denně. Zdravotní a dietetický přínos jablek je značný. Energeticky nejsou vydatná, obsahují 85 % vody, 1,3 % celulózy, 0,1 % tříslovin, 0,3 % minerálních látek, 0,5 % dusíkatých látek, cukrů až 16 %. Obsah vitaminu C závisí na kultivaru a stupni zralosti plodu, avšak obecně lze říci, že nejvíce jej obsahují kyselá jablka.

Při sklizni jablek i hrušek bychom se měli vyvarovat chyb způsobujících škody na česaném ovoci i na stromě. Prvním předpokladem je, že sklizeň začínáme odspodu a češeme od vnější části ke vnitřní části koruny. Stejným způsobem, tj. směrem dovnitř, sklízíme střední část koruny a jako poslední její vrchol, opět odspodu nahoru. K česanému ovoci neukládáme ovoce padané, i když vypadá neporušeně. Také plody bez stopek se záhy kazí, navíc jsou jako stolní ovoce neprodejné.