Deficit stopových prvků je možný i při dobrém zásobení půdy

Brambory se často pěstují na lehkých písčitých půdách. Ty mívají ve srovnání s hlinitými půdami nižší obsah živin v půdní zásobě. To platí zejména pro stopové prvky, u nichž se navíc zvyšuje riziko vymývání při hodnotě pH nižší než 5,0. V praxi se proto stalo běžným zásobení rostlin manganem. Při výnosu 40 t . ha-1 odeberou brambory z půdy následující množství stopových prvků:

- mangan (Mn) 60 g . ha-1,

- zinek (Zn) 135 g . ha-1,

- bór (B) 125 g . ha-1,

- měď (Cu) 70 g . ha-1,

- molybden (Mo) 3 g . ha-1.

Odběr sklizní však není roven potřebě rostlin. U manganu činí např. jeho odběr rostlinou 600-1200 g . ha-1 a u ostatních živin asi trojnásobek.

Deficit manganu je přitom typický na humózních hlinitých půdách s vysokou hodnotou pH. Při nedostatku bóru se horní listy zbarvují temně zeleně a stáčejí se dovnitř.

V důsledku rozšíření nových herbicidů bez obsahu manganu se výrazně snížil přísun tohoto prvku. A v důsledku změn v aplikovaných hnojivech platí - ve srovnání s dřívějšími lety - totéž i pro ostatní stopové prvky. To znamená vysoce koncentrovaná jednoduchá nebo komplexní hnojiva místo např. Thomasovy strusky.

Stanoviště s deficitem stopových prvků většinou jsou: písčité půdy s vysokým podílem organické hmoty; rašelinité půdy, zčásti silně podzolové půdy, humusovité zelinářské půdy; půdy s hodnotou pH nad 7, vápenaté půdy nebo půdy s vysokým nadbytkem fosfátu (Zn).

Problém spočívá v tom, že zásobení brambor kořeny rostlin není vždy uspokojivé, a to z těchto důvodů:

1.Rostliny brambor mají malý objem kořenů, který dosahuje pouze do hloubky asi 60 cm. Zhruba tři čtvrtiny kořenů se nacházejí v oblasti hrůbků, zatímco přibližně pouhá čtvrtina kořenů dosáhne do prostoru mezi hrůbky . Maximální kořenové hmoty dosahují rostliny asi dva až tři týdny po fázi kvetení.

2. Obsah živin v půdní zásobě, zvláště na lehkých půdách, je nízký.

3. Dostupnost živin závisí na počasí. Při suchu se ve vodě rozpustné stopové prvky nedostanou k rostlinám, při vysokých srážkách dochází k jejich vymývání z kořenové zóny.

Opatření proti výskytu deficitu jsou u stopových prvků obtížná. Při vydatných srážkách se mohou dodaná hnojiva vymýt, jako např. bór. Mangan je na hlinitých půdách obsažen v dostatečném množství, avšak ne vždy je dostupný. V závislosti na vlhkosti půdy a hodnotě pH přechází buď do půdního roztoku, nebo je vázán ve formě oxidu.