Rybáři mají svátek, ode dneška mohou lovit dravce. Ale pouštějí je zpátky

Pro milovníky lovu dravců je 16. červen magickým datem. Po téměř půlročním půstu totiž mohou vyrazit na štiky, sumce, candáty, boleny a další dravé ryby. Současně mohou začít používat velmi populární techniky lovu ryb jako je přívlač, nahodit mohou i na mrtvou či živou rybičku.

Sezona lovu ryb startuje každoročně na mimopstruhových revírech hned po silvestrovské noci. Začátkem ledna však končí možnost lovit dravé ryby, které jsou až do 15. června hájeny. Je tomu tak především proto, aby se mohly v klidu vytřít a nebyly v době milostných radovánek rybáři rušeny.

Pro mnohé je proto 16. červen svátkem. Velká část rybářů si plánuje dovolenou, aby mohli hned ve čtyři hodiny ráno nahodit a pokusit se o svůj vysněný úlovek.

Další skupina rybářů naopak vyčkává, až opadne prvotní nadšení a vyrazí k vodě na dravce až o něco později. Tato skupina rybářů se modlí, aby v době zahájení bylo špatné počasí nebo řeky měly zvýšený průtok. Bojí se, že se na ně jinak "už nedostane".

Dravců je málo, rybářů přetlak

Dravců totiž v našich vodách není příliš mnoho a v případě, že jsou podmínky ideální, mnoho z nich skončí již první den sezony na pekáči. Například pro štiky, které se velmi dobře hledají pro svá typická stanoviště, je většinou zahájení osudné.

Čtyři druhy dravých ryb jsou vedeny jako takzvané ušlechtilé. Jsou to štika, candát, sumec a bolen. V roce 2009 bylo v úlovcích Českého rybářského svazu evidováno přibližně 62 000 štik, 43 000 candátů, 6 000 sumců a 5 500 bolenů, které si rybáři ponechali. Na první pohled impozantní čísla. Jenže Český rybářský svaz má zhruba 260 000 členů a celkově pak vychází jedna ponechaná ušlechtilá dravá ryba na dva členy. A to ještě s notným přimhouřením oka.

Přes veškerou péči už rybářský tlak překračuje možnosti našich revírů, zejména těch menších. Část rybářů od řadových členů až po rybářské hospodáře už si tento fakt uvědomuje a pokouší se mu čelit.

Způsob jak to udělat, je jednoduchý - ryby pouštět. Pokud ulovené ryby neodnesete a místo toho je s maximální šetrností vrátíte zpět do vody, můžete se s nimi časem setkat znovu. Jsou lidé, kteří jsou bezvýhradnými vyznavači tohoto přístupu známého jako "Chyť a pusť". A řada dalších zastává realističtější a asi optimální stanovisko - pouštějí naprostou většinu svých úlovků a ponechávají si tu a tam nějakou rybu, kterou si vychutnají čerstvou v nějaké delikátní úpravě, čímž naplní pocity pramenící z původního účelu rybařiny, kterým byl prozaický lov pro obživu. A nechají si rybu střední velikosti, trofejní kusy, které jsou "zlatým fondem" našich vod, neodnášejí.

Šetrné zacházení zachrání rybu

Pouhé pouštění většiny úlovků ale není to jediné, co může řadový rybář pro ryby udělat. O dalším osudu puštěné ryby rozhodne i to, jak šetrně s ní bylo manipulováno. Podle některých výzkumů uhyne 3-17 % ryb vrácených vodě. Toto rozmezí je tak široké proto, že záleží na druhu ryby, situaci, způsobu lovu a zejména právě na zacházení s úlovkem.

Ideální způsob je vyháčkovat rybu přímo ve vodě bez jakéhokoli dotyku. Celé se to dá ještě výrazně zjednodušit používáním háčků bez zpětného hrotu. Velice rychle se tento způsob manipulace s rybou rozšířil mezi pstruhaři, mezi jejichž úlovky dnes v drtivé míře převládají malé podměrečné ryby.

Když už rybu vyndáte na břeh a hodláte ji vrátit zpátky do vody, měla by ležet na měkké mokré podložce a její pobyt na souši by měl být omezen na nezbytně nutnou dobu. Pokud se úlovek plácá obalen trávou a pískem na břehu, zatímco šťastný lovec hledá v batohu fotoaparát, aby mohl večer vyvěsit na Internetu snímek onoho nebohého stvoření s dovětkem "plave dál", je cosi špatně.