Profesionalizace rybářství

Na tom, že by měli stát řídit profesionálové – odborníci všude tam, kde nejde o politické funkce vycházející z výsledků voleb, se shodují v současných předvolebních debatách představitelé všech politických stran. Stejně důležitá je ale i profesionalizace průmyslové a také zemědělské výroby.

V případě zemědělství pak zejména v oblastech, které jsou z minulosti zatíženy lidovostí, která s sebou přirozeně nese jiný přístup, založený na společenské či finanční podpoře rozličných koníčků, jejichž výsledkem je TAKÉ nějaký produkt. V případě profesionalizace je to přitom jinak – tam je výsledkem PŘEDEVŠÍM produkt. A to takový, který je technologicky, kvalitativně a cenově konkurenceschopný, neboť má svého producenta plnohodnotně uživit. V resortu zemědělství jde hlavně o oblast drobného chovatelství, zahrádkářství, myslivosti, včelařství a rybářství.

A právě posledně jmenovaná oblast má v současné době jedinečnou šanci na profesionalizaci prostřednictvím podpory intenzivních chovů ryb v takzvaných uzavřených recirkulačních systémech z Operačního programu Rybářství. Zatím nemnoho tuzemských chovatelů již také založilo zájmovou organizaci – Národní sdružení intenzivních akvakulturních systémů (NSIAS), se kterým nedávno podepsala spolupráci také Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR). ASZ ČR tak rozšířila svou působnost i na oblast rybářství, což je veskrze správný počin. Je to mimo jiné důležité kvůli osvětě případných zájemců z řad ASZ ČR v případě zájmu o tento způsob podnikání. I proto, že s uzavřenými akvakulturními systémy nejsou u nás téměř žádné zkušenosti, koluje již v současné době o tomto oboru celá řada mýtů, ale třeba i nabídek technologií, jejichž výsledkem nemusí být dobrá podnikatelská perspektiva. Na mysli mám zejména levné plastové technologie pro chovy s kapacitou produkce do několika tun ročně, které ale jdou proti záměru příslušné podpory v OP Rybářství. Ten počítá s mnohem větším objemem produkce na subjekt, v řádu mnoha desítek či několika stovek tun ročně. Právě ta zajišťuje efektivitu chovů, a tedy nižší ceny, vyšší možnost odbytu a v důsledku nárůst spotřeby sladkovodních ryb u nás. V zásadě jde přitom o profesionalizaci produkce ryb, obdobně, jako je tomu v oblasti včelařství v Cechu profesionálních včelařů. Samozřejmě to neznamená, že není možné chovat včely nebo ryby v menších chovech a na takové účely se zmiňované technologie hodí. Výsledkem ale bude – a to by si měl každý uvědomit - příliš vysoká cena výsledného produktu, a tedy riziko odbytu, pakliže na takové činnosti někdo dominantně postaví svůj podnikatelský záměr. Pokud přitom  zůstane chov ryb v kategorii hobby produkce, není to žádný problém – ale živit se tím nelze. Možná lze takovou produkci prodávat v alternativních maloobchodních sítích typu Český grunt či na farmářských trzích, je ale jasné, že rozhodující pro úspěch bude cena. Abych byl konkrétní – kalkulace ohledně ceny sumečků afrických na malé chovy počítá s prodejní cenou 160 korun za kilogram – reálně se ale již nyní stejná ryba z intenzivních systémů prodává u nás za 80 korun za kilogram a lze předpokládat, že tato cena ještě dále poklesne.

Petr Havel