PĚSTITELSKÝ SYSTÉM - ZÁKLAD HOSPODAŘENÍ V PODHORSKÝCH OBLASTECH

Growing system as keystone of farming in submontain district

Josef Šroller, Josef Pulkrábek, Daniel Novák

Česká zemědělská univerzita v Praze, AF, katedra rostlinné výroby

Souhrn, klíčová slova

Zemědělství v podhorských oblastech plní nejen produkční funkci, ale i funkce mimoprodukční, tvorbu a ochranu krajiny, ochranu vodních zdrojů atd. Základem pro stabilitu zemědělství v těchto oblastech mohou být trvalé a dočasné travní porosty s rozdílnou délkou trvání na stanovišti. S tím pak souvisí diferencovaný podíl jednoletých plodin (obilnin, olejnin, okopanin a technických a energetických plodin. V návaznosti na podíl travních porostů a intenzitu jejich pěstování bude i zastoupení chovu zvířat, především skotu.

Marginální oblasti, zemědělské soustavy, význam travních porostů

Summary, keywords

Agriculture in submountain district pays not only production function but also the secondary outside production functions, as protecting of the landscape, protection of water sources etc. Farming in these regions is founded on stability of husbandry made by persistent and provisional grasslands, with different period duration on stand. With them is connected distinguished part of annual crops (cereals, oil crops, root crops and technical or energetic crops). In relation to proportion of grasslands and the intensity of their cultivation exist also different apply of animal breeding in the first place cattle.

Marginal region, agricultural systems, significance role of grasslands

Úvod

Zemědělství v podhorských oblastech prošlo v minulosti a prochází v současnosti složitým vývojem. Podle záměru MZe (2000) bude intenzivní zemědělská výroba konkurenceschopná především v oblastech s příznivějšími podmínkami, které představují přibližně 50% půdního fondu ČR. Podle této koncepce bude zemědělství v oblastech s méně příznivými podmínkami založeno především na chovu skotu, údržbě krajiny i produkce surovin pro nepotravinářské využití. Nutná bude i větší podpora zemědělství vůbec a těchto oblastí zvláště, pro srovnání podpora zemědělství v zemích EU představuje 46% oproti 17% ČR.

Literární přehled

Podle VRKOČE (1998) přesun pěstování plodin do nejpříznivějších oblastí nás teprve čeká. Tento přesun se dotkne středních a vyšších oblastí, které jsou nyní “postaveny“ na pšenici, nikoliv na žitu, ovsu, bramborách, řepce, lnu, pícninách, které tam patří. V podhorských oblastech bude v rostlinné výrobě stále nutná větší diverzita se 4-6 plodinami, která představuje menší rizika a poskytuje větší jistoty. V nejvyšších polohách pícninářské oblasti s naprostou převahou luk a pastvin bude diverzita zákonitě nižší, ale ve své podstatě více vyhovující zásadám hospodaření šetrného k ochraně prostředí.

Nutnost udržení zemědělství v podhorských oblastech s perspektivou rozumného rozvoje uvádí i TUČEK (1999), který své tvrzení zdůvodňuje růstem světové populace, úbytky zemědělské půdy ve světovém měřítku, poklesem dynamiky růstu hektarových výnosů.

Podle VRKOČE, VACHA (1995) je možné v podhorských oblastech optimalizovat rostlinnou produkci především vhodným osevním postupem s vyšším podílem víceletých pícnin, dále sníženou, ale vyváženou výživou jednoletých druhů tak, aby bylo dosaženo rentability pěstování.

Metody

Současný stav - struktura rostlinné a živočišné výroby v marginálních (podhorských) oblastech byl zjišťován rozbory hospodaření 20 podniků (výrobní oblast bramborářská a pícninářská). Z velké řady sledovaných ukazatelů uvádíme jako hlavní: struktura zemědělské půdy - podíl luk a pastvin, struktura plodin výnosů na orné půdě, na loukách a pastvinách, úroveň hnojení, u vybraných podniků i úroveň agrotechniky. V živočišné výrobě byly sledovány stavy zvířat, užitkovost a stav krmivové základny. V předložené práci uvádíme nejstručnější charakteristiku tří rozdílných podniků a návrh na možnou stabilizaci produkce při diferencovaném podílu víceletých pícnin v osevních postupech.

Výsledky

Rozdílnou strukturu zemědělských podniků udává tabulka 1

x - podnik aplikuje průmyslová hnojiva pouze na ornou půdu

V řadě zemědělských podniků v podhorských oblastech dosud přetrvává “model“ s vysokým zastoupením obilnin, nízkým podílem víceletých pícnin na orné půdě. Pokud tyto podniky dosahují dobrých výnosů tržních plodin a vysoké užitkovosti mají většinou kladný provozní hospodářský výsledek (podnik A). Podniky “šetřící“ na hnojivech s nízkou úrovní agrotechniky (bez osevního postupu, s vysokým podílem obilnin, s nízkými výnosy, bez víceletých pícnin na orné půdě atd.) při nízkém zatížení skotem nevyužívají ani produkci píce z luk a pastvin, a v konečném výsledku vykazují ztráty z hospodaření (podnik C). Do třetí skupiny lze řadit podniky, které postupně restrukturalizují svoje výrobní zaměření, využívají přitom intenzifikační faktory k udržení optimální produkce na orné půdě i na trvalých travních porostech dosahují přiměřené rentability, převážně již v živočišné výrobě (podnik B).

Pro názornost uvádíme možnou soustavu rostlinné výroby v klimaregionu 9 - pícninářská oblast se zaměřením na chov skotu, se zastoupením technických plodin a nižší produkcí obilnin pro vlastní potřebu - krmení.

Vlastní struktura plodin pak může být následující:

50% víceletých pícnin

12,5% obilnin

18,7% jednoletých pícnin (jarní směsky, dle možnosti kukuřice, senáž z jarních obilnin

12,5% brambor

6,25% půda v klidu, zelené hnojení nebo len přadný, řepka - produkce bionafty

Osevní postup pak nabízí i další možné varianty ve struktuře plodin například zvýšení podílu půdy v klidu při poklesu plochy brambor a podobně:

Hon 1. - 4. Jetelotráva (raná pastevní směs-srha, kostřava luční,jílek vytrvalý, jetel plazivý)

Hon 5. Obilnina (oz. pšenice, žito, tritikale, oz. ječmen)

Hon 6. Smíšený hon (˝ energetické plodiny či len přadný, ˝ luskovinoobil. směska)

Hon 7. Okopanina - brambory (případně část brambory, část silážní kukuřice)

Hon 8. Jarní obilnina s podsevem (sklizeň na senáž)

Zaměření takového podniku je širší - mléčný či masný skot s pastevním odchovem, produkce brambor, lnu přadného, případně dalších nepotravinářských či energetických plodin.

Předpoklad produkce na 100 ha orné půdy

Pozn. Při 40% podílu luk a pastvin ze zemědělské půdy a průměrném výnosu z nich v sušině 2,8 t.ha-1 bude možné zatížení VDJ na hektar zemědělské půdy následující:

Diskuse

Travní či jetelotravní porosty na orné půdě v podhorských oblastech jsou základem osevních postupů. Samy o sobě představují určitou extenzifikaci, snížení produkce, pro jednoleté plodiny jsou však intenzifikačním faktorem (ŠROLLER, NOVÁK, 2000, VRKOČ, 2000). Účelné využití travních porostů v chovech skotu dokládá KVAPILÍK (1999). Podle tohoto autora by ČR mohla požadovat při vstupu do EU kvótu 200 - 230 tis. ks krav “bez tržní produkce mléka“, což představuje spodní hranici stavu EU a je nutným předpokladem pro uvažovanou produkci hovězího masa celkem ( z chovů mléčných krav i krav bez tržní produkce mléka (BTPM). V krajních případech při 100% zatravnění budou porosty udržovány pastvou a sečí - běžnou pratotechnikou. Určitá obnova těchto porostů se nabízí bezorebnými dosevy směsí kulturních trav.

Závěr (praktické doporučení)

Marginální oblasti představují širokou škálu agroekologických podmínek, které limitují zemědělskou výrobu. Proto tam nelze uplatnit jediný model zemědělského podniku. Zemědělství v podhorských oblastech plní rovněž i mimoprodukční funkce, ochranu a tvorbu krajiny, ochranu vodních zdrojů atd. Základem pro tyto složité procesy jsou travní porosty s rozdílnou dobou trvání na stanovišti a s tím souvisejícím rozdílným podílem jednoletých plodin (obilnin, olejnin, okopanin, technických plodin). Vysoký podíl travních porostů využívaných v chovu zvířat bude v nejvyšších polohách při snížených vstupech základem rostlinné výroby. Současně však tento systém poskytuje méně pracovních příležitostí i nižší tržby z hektaru.

Příznivější polohy klimaregionu 8 - 9 umožňují při cca 40-50% zatravnění širší diverzitu rostlinné i živočišné výroby, pěstování 6-8 plodin, plodin pro nepotravinářské účely a tím i menší rizikovost podnikání. O využití technických a energetických plodin však nerozhodují jen zemědělci, ale především celospolečenská situace, protože počáteční náklady na jejich využití nejsou malé.

Použitá literatura

KOLEKTIV: Pěstební a chovatelské technologie a normativní ukazatele (Zemědělské výrobní technologie v tabulkách a číslech). MZe ČR, Praha 1998, 272 stran.

KVAPILÍK. J.: Chov krav bez tržní produkce mléka z hlediska vstupu České republika do EU.

Sborník refer. z mezinár. věd. konfer. “Agroregion“, JČU v Českých Budějovicích, 1999, s. 242-244.

ŠROLLER, J., NOVÁK, D.: Pěstitelský systém - eknomická stabilizace rostlinné výroby. Sborník refer. z mezinár. věd. konfer. “Agroregion“, JČU v Českých Budějovicích 2000, s. 83-84.

TUČEK, P.: Vývoj mezinárodního agrárního trhu, jeho charakteristiky a zákonitosti. Sborník refer. z 9. konfer. “Zamyšlení nad rostlinnou výrobou“, ČZU v Praze, 1999, s. 51-57.

VRKOČ, F., VACH, M.: K rostlinné výrobě v marginálních oblastech. Sborník refer. z mezinár. věd. konfer. k 35. výročí založení zemědělské fakulty JČU v Českých Budějovicích, 1995, sv. VI. s. 39-47.

VRKOČ, F.: Řešení intenzifikace rostlinné produkce v ČR. Sborník refer. z 8. Mezinár. věd. konfer. “Zamyšlení nad rostlinnou výrobou“, ČZU v Praze 1998, s. 26-29.

VRKOČ, F.: Jak hospodařit na půdě? Úroda, 48, 2000, č. 1, s. 6.

Práce vychází z výsledků řešeného grantu NAZV č. EP0960006352

Kontaktní adresa

Prof. Ing. Josef Šroller, CSc., Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, tel. 24382638