K boji evropských a českých zemědělských lobbistů za vyšší ceny

MF DNES - 4.12.1998

K boji evropských a ceských zemedelských lobbistu za vyšší ceny masa

Když ve dvacátých letech demonstrovali americtí farmári pred Bílým domem za státní dotace, prezident Calvin Coolidge jakoukoli financní pomoc príkre odmítl. Dal rozzlobeným farmárum jedinou, a to dosti drsnou radu: "Modlete se." Tento príbeh ukazuje, jak se nevyplácí rídit se radami politiku. Ti z farmáru, kterí prezidenta poslechli a dali se na modlení, pravdepodobne zemreli v naprosté bíde a rezignaci. Ti chytrejší opustili rodnou hroudu, veprín ci stáj a našli si práci ve mestech. Jejich vnuci nyní vyrábejí pocít ace, rídí banky anebo se zabývají genetickým inženýrstvím. Zemedelství nyní zamestnává méne než tri procenta Americanu v produktivním veku, zatímco zacát kem st oletí pracovalo na farmách osmatricet procent pracovních sil USA. Snižování poctu zemedelcu však pokracuje. Také nyní, po více než sedmdesáti letech od Coolidgeovy drsné rady, jsou americtí farmári (zejména chovatelé prasat) zdešeni. Trh je zaplaven levným veprovým, jehož cena na komoditních burzách dosáhla nejnižší hodnoty za posledních 27 let. Ekonomové odhadují, že do príštího léta zkrachuje až petina chovatelu. Národní rada chovatelu vepru požádala vládu o tzv. "disaster assistance"- pomoc v nouzi, která se poskytuje v prípade živelních katastrof. Duvodem svízelné situace amerických chovatelu nejsou zákerné pletichy Evropské unie, nýbrž obrovský prebytek produkcních kapacit v USA. V dusledku nadbytecné produkce dostávají nyní americtí farmári v prepoctu asi 18 až 19 Kc za kilogram libového veprového (prípadne 11 až 12 Kc za kilogram živé váhy). Jde o reálnou burzovní cenu, která není zkreslena žádnými dotacemi. Skutecnost, že nekterí chovatelé vepru jsou schopni za této situace prežít, a to dokonce i se ziskem, svedcí o jejich obdivuhodné produktivite. Zároven jasne ukazuje, že budoucnost patrí velkovýrobe a že rodinné farmy bud zaniknou, nebo se preorientují na zcela odlišný typ podnikání (napríklad organizování redukcních pobytu pro tlouštíky). Evropští chovatelé, kterí zhusta hospodarí na rodinných statcích, jsou méne efektivní a projevuje se to i na cenách. Na nizozemské komoditní burze Agrarische Termijnmarkt se koncem listopadu 1998 obchodoval kilogram veprového za 24,50 Kc. Kdyby nebylo státních dotací, nemela by vetšina evropských zemedelcu šanci dlouhodobe pusobit ve svém odvetví. Evropsk unie je však ve vleku mocných zájmových skupin, které pod záminkou "ochrany trhu" pobírají tucné prebendy. Díky "ochrane trhu" platí evropští spotrebitelé vyšší dane než Americané, ale zato se mohou "tešit" z vyšších cen potravin. Ceští zemedelci mají nyní dve možnosti. Bud se naucí produkovat kilogram veprového za 18 Kc, anebo je ceká rekvalifikace. Tretí varianta (parazitování na spotrebitelích pod záminkou "ochrany trhu") bude vzhledem k politické síle EU težko pruchodná. Je paradoxní, že práve Evropská unie tlací ceské zemedelce ke zvýšení efektivity stejne tvrde, jako kdysi prezident Coolidge prispel ke zlepšení produktivity americ kých farmáru. Dejiny jsou však plné podobných paradoxu. Existuje nicméne jeden jediný rozumný argument ve prospech "ochrany trhu". Vyšší ceny masa mají zákonite za následek nižší spotrebu, a tudíž zdravejší životosprávu. Spojené státy mají díky efektivnímu a málo dotovanému zemedelství nízké ceny potravin. Na druhé strane však práve kvuli levným potravinám trpí Americané obezitou mnohem více než Evropané. Návštevník USA je casto prekvapen množstvím osob, které jsou tak tlusté, že pripomínají chodící (ci spíše ztežka se vlekoucí) koule. Liberální prostredí s nízkými cenami má tedy i své stinné stránky. Boj evropských a ceských zemedelských lobbistu za vyšší ceny masa je tedy vlastne zároven bojem za zdravejší výživu - prestože fyzické vzezrení mnohých zemedelcu prozrazuje, že tento cíl nepatrí k jejich hlavním prioritám.

PAVEL KOHOUT Autor pracuje jako investicní manažer