Soave: dobře prodejné jméno

Ve světě nejrozšířenější italské bílé víno nese na etiketách jméno městečka Soave. Původ tohoto slova odkazuje sice na dávný kmen obývající kdysi rozsáhlé území na východ od Verony, ale vlídnost jazykových sudiček dala vínům z tohoto kraje do vínku marketingový trumf - shodou okolností totiž „soave“ v italštině znamená jemný či lahodný. Kdo by nechtěl víno, kde už pouhé jméno navozuje lákavou představu příjemných zážitků? Ale realita života je ošidná. Zdaleka ne vždy tomu tak opravdu je. V nedávné historii vín ze Soave zaznívá totiž neveselá písnička, kterou lze vztáhnout k osudu mnoha dalších italských apelací.

Až do sedmdesátých let minulého století bylo zdejší víno představitelem lehkého a příjemného stylu, jehož kvalitu zajišťovala příznivá poloha vinohradů na svažitých a dobře orientovaných polohách. V touze po zvýšení odbytu mnoha druhořadých vín však tehdy italské úřady rozhodly o zvětšení území spadající pod jednotlivé vinařské názvy a tento administrativní zásah znamenal razantní rozšíření i plochy vinic Soave. Dobře prodejné jméno tak mělo zaštítit rozsáhlou produkci nevalných a řídkých vín, pocházejících z rozsáhlých rovin na východ od města Verony.

Řeky levného soave zaplavily pizzerie po celé Evropě i Spojených státech. Zprvu se dokonce dostavil komerční úspěch, než spotřebitelé zjistili, že něco není v pořádku a že dříve oblíbené víno je náhle jen svým stínem. Nebylo divu.

Jestliže při výrobě špičkových vín se výnosy révy omezují na 30-35 metrických centů z hektaru a kvalitní vína střední hodnoty udržují tuto úroveň kolem padesáti, ve vinicích Soave se z hektaru sklízelo kolem sto padesáti metrických centů a nezřídka i mnohem více. Při takovéto nadprodukci nedokáže réva dostatečně zásobovat hrozny živinami, ty postrádají cukry i další látky, a výsledné víno je řídké, nezáživné a často nahořklé.

Dobré jméno se ztratí velmi snadno, ale získat je nazpět je těžká a dlouhá práce. Přibližně před deseti lety soave zahájilo pomalou a trnitou cestu k nápravě. Prvním krokem bylo zpětné vymezení oblasti classico, tedy původních vinohradů na úbočích kopců. Další pokrok přineslo zavedení kategorie superiore, která ze zákona ukládá přísnější podmínky jak na množství výnosů, tak na charakter vína.

Základem pro výrobu soave jsou odrůdy Garganega a Trebbiano. Právě Trebbiano se stalo značce Soave osudným. Zatímco na klasických vinohradech zavedené Trebbiano di Soave je považováno za velmi kvalitní odrůdu, její podstatně horší příbuzný Trebbiano Toscano z příliš úrodných rovin se stal pravým původcem někdejší devalvace.

Suché soave má i svého vzácného bratříčka, jímž je sladké a obvykle vynikající Recioto di Soave. Podobně jako známější Recioto della Valpolicella vzniká jako určitá obdoba slámového vína, přičemž se pro jeho výrobu používají pouze zvlášť vyzrálé bobule z okrajů hroznů. Tento okraj, neboli „uši“ - v místním dialektu „recio“ -dal reciotu název.

Soave se pomalu probouzí k novému životu a není třeba se ho bát. Jen je nutno mít trochu šťastnou ruku při výběru, aby vaše soave bylo skutečně „soave“ -tedy jemné a příjemné víno.