Rýže, japonská posvátná potravina, je vystavena zkoušce

 Rýže, která se kdysi používala jako měna a symbol bohatství, zůstává v Japonsku posvátnou. Přišla ale o svou vznešenost: obyvatelé ji stále méně konzumují a rolníci, kteří ji pěstují, sotva živoří. Pěstitel rýže Kazuo Ogura patří k těm šťastnějším. Spravuje velkou usedlost ležící v oblasti města Kazo, asi 50 kilometrů severně od Tokia. Spojil se s dvěma rodinami a obhospodařuje zhruba 100 hektarů. To je téměř stokrát více než je průměr.

Jeho pravidlem je úspornost ve všech směrech a produkce kvalitní potraviny za rozumnou cenu. Zatímco jiní zemědělci musejí přihlížet, jak jejich farma zaniká, když odejdou na penzi, šestašedesátiletý Ogura se může spolehnout na svého syna Juičiho.

"Byl jsem z 220 žáků naší školy jediný, kdo se zaměřil na zemědělství. Není mnoho mladých, kteří by se o to zajímali," říká osmatřicetiletý Juiči, kterého cituje agentura AFP. Průměrný věk pěstitelů rýže v Japonsku je 67 let.

Je tento sektor odsouzen k zániku? Rozhodně se musí modernizovat, připouští vláda premiéra Šinzóa Abeho, která zahájila pomalou a obtížnou reformu, aby Japonsko mohlo konkurovat zahraničí. Vláda tak letos zrušila sytém kvót, jež byly zavedeny v 70. letech s cílem ochránit tuto posvátnou potravinu, která se používá při některých šintoistických obřadech.

Až dosud stát subvencoval pěstitele rýže, kteří souhlasili s omezením své produkce, aby se zabránilo příliš velké nabídce a stabilizovaly se ceny.

Tato politika kontroly nazývaná gentan však přispěla k tomu, že se z pěstování rýže stala málo výnosná profese, z níž není možné se uživit. Ze zhruba 705.000 pěstitelů rýže na souostroví jich 80 procent má ještě druhé zaměstnání.

Premiér Abe se však neodvážil dotknout choulostivé otázky vysokých celních poplatků u rýže (více než 700 procent). Obhajoval jejich zachování v rámci obchodních jednání, ať už jde o dohodu o volném obchodu s 11 zeměmi (Transpacifické partnerství) či o dohodu s Evropskou unií (JEFTA).

Se Spojenými státy to však je jiné a experti soudí, že by Japonsko mohlo být nuceno ustoupit v otázce zemědělských produktů, aby se vyhnulo nebezpečnému zdanění automobilů.

Existují stovky druhů japonské rýže - krátká, kulatá a po uvaření lepkavá. Ogurova rodina se zaměřila na rýži košihikari, kterou prodává za 300 jenů (asi 60 Kč) za kilogram.

Spotřeba rýže v Japonsku ale za posledních 50 let podle ministerstva zemědělství klesla o polovinu: v roce 2015 činila 54,6 kilogramu na osobu, zatímco v roce 1963 to bylo 118,3 kilogramu.

"Budoucnost není nijak růžová," soudí Micujoši Ando z Tokijské univerzity. "Je třeba, aby zemědělci zlepšili svou konkurenceschopnost a vyráběli ve velkém měřítku," dodává. V hornatých oblastech, odkud pochází 40 procent sklizně, je to ale nemožné.

"Počet těch, kteří mohou jako pěstitelé rýže přežít, bude rozhodně omezený, neboť spotřeba rýže už nikdy nestoupne vzhledem k tomu, že se jídelníček Japonců pozápadňuje," předvídá Ando. Pěstitel Ogura má ale jiný názor. "Japonsko je země jako stvořená pro zemědělství. Mírně tu prší a teploty se mění podle ročního období. A japonská kuchyně má v celém světě dobrou pověst. Můžeme toho využít," říká.