Rybáře zatěžuje růst nákladů

Na otázky HN odpovídá Jan Hůda, ředitel Rybářství Třeboň

Rybářské podniky vloni prodaly téměř všechnu produkci sladkovodních ryb, asi 19 500 tun, ale ceny spadly o víc než deset procent na zhruba 36 Kč/kg.

Nedávno jeden z vašich kolegů uvedl, že prodej na českém trhu je vlastně službou veřejnosti, protože prodejní ceny jsou už blízko cenám produkčním. Souhlasíte?

Pravdou je, že obě ceny se hodně přiblížily a rybářské firmy jsou pod velkým tlakem. Jeho míra ale závisí i na jejich konkrétních závazcích, úvěrech a nákladech. Jistě se dá přežít i za téhle situace, ale pak můžeme zapomenout na podporu obchodu, ochranu majetku a údržbu rybničního fondu. Nato už nebude. To ale pokládám za časovanou bombu.

Jak je na tom Rybářství Třeboň?

Ještě zvažujeme určitou vnitřní restrukturalizaci, ale při tlaku na úspory a snížení nákladů jsme dnes na dolní hranici. Jít za ní by už znamenalo, že to bude na úkor péče o majetek a jeho ochranu, protože už nebudeme mít dost lidí na to, abychom rozsáhlé rybniční plochy ohlídali.

Jaký je vlastně vývoj nákladů?

Nejvíc nás zatěžují ceny krmiva, především obilí, které se meziročně zvýšily o padesát procent na 400 až 420 korun za metrák. Zdražení se týká i krmných směsí. Ceny ryb přitom spadly na úroveň jako před pěti lety. Ve firmě jsme snížili počet lidí o třicet, mzdy nerostou, šetříme, kde se dá, ale celková ekonomika padá:

Přesto jste ale nedávno vyhráli jednu z kategorií Czech TOP 100.

Nejspíš jsou na tom ostatní rybářské a zemědělské firmy hůř než my.

Nejste velký pesimista?

To není pesimismus, to je realita. Rybáři by potřebovali, aby se ceny ryb u jedničky kapra vrátily někam na 55 až 60 Kč/kg. Ale každý ví, že obchodní řetězce, do nichž dáváme chlazené a uzené ryby, si s dodavateli dělají, co chtějí. To samozřejmě ovlivňuje i cenu. Nebýt exportu, gastronomie a také sportovních rybářství, kde se zvýšil odběr ryb, bylo by to horší.

Co s tím?

Jsme přirozenou součástí domácího zemědělství a bylo by chybou si myslet, že žijeme v jiném prostředí. Proto i problémy s nedostatkem vody v rybnících nebo s údržbou rybničního fondu by se neměly přehlížet. Je dobře, že stát vloni po čase opět uvolnil prostředky na odbahnění rybníků do pěti hektarů a že letos v tom, zdá se, bude pokračovat. Jistě, lze diskutovat o výši dotací, ale sám fakt, že existují, už pokládám za úspěch. Právě v ekologické části je role státu nezastupitelná. Třeba v Sasku je rybářství, jako funkce rybníka uvedena až někde na devátém místě. Prioritami tam jsou funkce vodohospodářské, krajinotvorné, rekreační. Říkám to proto, že obor se bez systematické podpory na údržbu rybníků neobejde. Jinak to je už zmiňovaná časovaná bomba.

Zdeněk Zuntych