Němečtí pekaři mají obavy z velkých řetězců

Němečtí pekaři mají strach, že je zlikvidují velké obchodní řetězce

Malé rodinné německé pekárny se cítí ohroženy. Stále více je vytlačují velké pekařské sítě, které zásobují supermarkety. "Velké pekařské sítě jsou částečně zodpovědné za to, že německá pekárenská kultura mizí," říká Hans-Georg Müller, který společně se svou ženou, jedenaosmdesátiletou matkou a čtyřmi zaměstnanci provozuje malou pekárnu ve staré frankfurtské čtvrti. Müller dodnes osobně rozváží slané preclíky starším zákazníkům, kteří si kdysi kupovali chléb u jeho otce a kteří jsou upoutáni na lůžko. Dnes ještě pětašedesát procent chleba, který se v Německu spotřebuje, pochází z místních malých pekárniček. Jenže třeba ve Velké Británii z takových provozoven pochází jen 15 procent chleba a 85 pochází z velkých sítí. Zdá se, že tento velký rozdíl mezi Německem a Anglií brzy zmizí. Malých pekárniček, kde je možné koupit čerstvé, ručně upletené housky a makové rohlíky, bude ubývat. Krátce po válce bylo ve Frankfurtu pět set malých nezávislých pekáren. Dnes jich zbylo jen padesát. Pekaře vyděsilo i dění z posledních měsíců, kdy na tamní trh razantně vstoupila nadnárodně působící společnost Barilla. Malé pekárny se potýkají především se dvěma problémy. Malý zájem potomků nynějších vlastníků o převzetí pekáren a velké náklady, které vyžaduje modernizace pekáren. Těží z toho velké firmy. V roce 2001 skončilo 900 většinou rodinných pekáren, a 250 z nich převzaly velké řetězce, jako je například Kamps. Jejich zájem o převzetí konkurence je pochopitelný. Chléb je v Německu velký byznys. S obratem 20,5 miliardy eur ročně odpovídá německý trh s chlebem více než čtvrtině celkového evropského trhu. Němci v průměru snědí 83,2 kilogramu chleba ročně, což je o 50 procent více než milovníci baget Francouzi. Odborníci předpokládají, že dlouhodobě přežijí jen ty místní pekárny, které nabídnou speciality a silný vztah se zákazníky. "V současnosti můžeme pozorovat velmi raný počátek procesu konsolidace velmi fragmentovaného trhu," říká šéf společnosti McKinsey Thomas Tochtermann ze Stuttgartu, který v sobotu ráno jezdí pro své oblíbené preclíky do 20 minut vzdálené pekárny. Zatímco ve Francii deset největších pekáren zásobuje více než 50 procent trhu, v Německu mají největší producenti sotva deseti procentní podíl na trhu. "Osobní vztah k pekaři je pro lidi podstatný a tento vztah je vlastně něco jako značka," říká právník Burckhard Bosche, který vede klub gurmánů Slow Food. Když mluví o ručně vyráběných rohlících, v jeho hlase se odráží sentimentalita. "Přísahám, že ručně vyrobený rohlík chutná jinak, teplo ruky vstoupí do těsta."