Mlékárenství ve Švýcarsku v posledních letech

Švýcarsko je typické množstvím pastvin, čtvrtina hodnoty zemědělské produkce pochází z mléka. 27 tisíc mléčných farem produkuje ročně 4 mil. t mléka (700 tis. dojnic). Z toho přichází na trh 3,4 mil. t (2009), přes 30 % z toho jde na vývoz. 43 % z tržního mléka je využito na výrobu sýrů, 15 – 18 % na výrobu másla, konzumní mléko tvoří 13 %, sušené mléko 10 %, zbytek tvoří jogury, smetany apod. Export činil v r. 2009 1,1 mil. t, import 0,4 mil. t (hlavně sýry), tzn. export převažuje 0,63 mil. t (tj. produkce 5 tisíc farmářů).

Mlékárenství se dosud nedostalo na úroveň tržního hospodářství. Zákon z r. 1951 tlačil k vysoké produkci se zaměřením na samozásobení, export a především výrobu sýrů. Stát garantoval cenu mléka. V r. 1977 byly zavedeny mléčné kontingenty vázané na obhospodařovanou plochu. Od r. 1993 zřídil stát přímé platby a svaz snížil základní cenu mléka. Od r. 1999 mohly být kontingenty bez ohledu na plochu prodávány nebo pronajímány. Státem garantovaná cena byla zvýšena. Od r. 2003 do r. 2009 nastával odklon od kontingentů, aly byl umožněn pozvolný přechod. Od r. 2006 mohli příslušným způsobem organizovaní farmáři vystoupit ze státní regulace.

Pro tržní hospodářství v mlékárenském rezortu bylo nutno vytvořit pravidla. Bylo otázkou, zda je má tvořit stát, nebo samotné mlékařské odvětví. Stát chtěl zemědělcům do budoucna zajistit vyšší příjmy než z hospodářských výsledků, ale zároveň snížit jejich závislost na státu. V současnosti však producent prodělává, podíl přímých pateb státu na celkových příjmech se zvýšil. Přitom se nesnížila závislost farmářů na zpracovatelích. Trh neposkytuje jen šance, ale vyžaduje vlastní odpovědnost a tržní chování. Producenti se musí postavit na vlastní nohy. Nelze se vrátit k plánovanému hospodářství.