Co jsou dioxiny, vyšetření na jejich obsah

Termínem „dioxiny“ se označuje skupina látek, do které se počítá 75 polychlorovaných dibenzo–p–dioxinů (PCDDs), 135 dibenzofuranů (PCDFs) s velice rozdílnou toxicitou pro živé organismy.

Jejich společnou vlastností je jejich nízká rozpustnost ve vodě, naopak vysoká rozpustnost v organických rozpouštědlech, schopnost bio-akumulace ukládáním v tukové složce organismů a dále značná chemická stálost v prostředí.

Dioxiny, na rozdíl od polychlorovaných bifenylů (PCB), nebyly nikdy vyráběny (s výjimkou pro vědecké účely) a byly tedy nežádoucím vedlejším produktem výroby některých herbicidů, PCB aj. Jejich přítomnost ve stopových množstvích lze však prokázat v mnoha složkách životního prostředí (vzduch, půda, živé organismy) na celém světě.

Na jedné straně se dioxiny označují za nejtoxičtější látky „vytvořené“ lidskou činností a uvolněné do životního prostředí, na druhé straně však není popsán případ smrtelné otravy člověka. Ovšem akutní toxicita 2,3,7,8-TCDD pro laboratorní zvířata (krysu) je mimořádná. Je mnohonásobně toxičtější než např. strychnin nebo kurare.

Krátkodobá expozice vysokým dávkám vyvolává u člověka kožní změny jako chlorakne, tmavé skvrny na kůži a poškození jater. Při dlouhodobém působení je zasažen imunitní a nervový systém, žlázy s vnitřní sekrecí a jsou porušeny reprodukční funkce. Chronická expozice u zvířat vyvolává některé druhy zhoubného bujení.

WHO doporučila, aby byla pro dioxiny respektována přijatelná denní dávka ze všech zdrojů (ADI) 1-4 pg/kg tělesné hmotnosti člověka za den. To znamená, že pro člověka vážícího 70 kg je tento limit 70 – 280 pg/den. Denně člověk přijme cca 120 až 180 pg dioxinů převážně z potravy v závislosti na stupni industrializace prostředí v kterém žije a na skladbě svého jídelníčku, z čehož např. na drůbež připadá cca 12 – 20 pg/den.

Státní veterinární správa České republiky (SVS ČR) provádí odběry a analýzy vzorků živočišného původu od roku 2000. Zpočátku prováděli veterinární inspektoři odběry vzorků kafilerních tuků (dokonale homogenizovaný průměrný vzorek z populace zvířat v ČR), dále vzorky kaprů, másla a od roku 2004 též masa krav a vajec pro analýzy na obsah tzv. „dioxinů“ (PCDD/F): polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF) a také 12 kongenerů polychlorovaných bifenylů, které vykazují toxikologické vlastnosti podobné dioxinům, a jsou proto označovány jako PCB s účinkem podobným dioxinům (DL-PCB). Do lidského organizmu se z více než 90 % dostávají tyto látky cestou potravin, především potravin živočišného původu.

Analýzy vzorků prováděla do roku 2005 Národní referenční laboratoř pro dioxiny Ministerstva zdravotnictví ČR při OHL Frýdek-Místek. Od roku 2006 analýzy provádí v rámci tohoto monitoringu SVÚ Praha technikou vysokorozlišovací hmotnostní spektrometrie (HRGC/HRMS) u určených komodit v určených krajích a to kafilerní tuk, rybí moučky, hovězí a vepřové maso, drůbeží maso, maso divokých prasat, slepičí vejce, syrové mléko, máslo, kapr. Všechny vzorky vyhověly limitům nařízení Komise 1881/2006.

Zdroj: SVS ČR, 14. 1. 2010