Čerstvost – pojem bez právního nároku

Pohled německého právníka Hennera Grote, specialisty na problematiku potravinářských právních předpisů.

Výraz čerstvost se většinou vztahuje k produktům potravinářského průmyslu, ke kvalitě jednotlivých složek nebo k časovému období během něhož ji lze deklarovat.

Často se setkáváme v reklamách na potraviny s tvrzením, které poukazuje na obzvláštní čerstvost použitých složek nebo celého výrobku.

Každý spotřebitel by chtěl konzumovat pokud možno „čerstvé“ potraviny a spojuje toto označení s pojmem určité představy o kvalitě, která může být oproti jiným potravinám zdůrazněna. Všeobecně platná definice „čerstvosti“ zatím ještě v potravinářské legislativě neexistuje.

Lze konstatovat, že se pojem čerstvost, v souvislosti s reklamními tvrzeními všeobecně platnými pro potraviny, nedá definovat. Její stanovení je vždy závislé na konkrétním jednotlivém případě podle toho, jak se nabídka čerstvého zboží chápe. Přičemž je nutno přihlížet u každého výrobku i k jeho specifikům.

Při používání termínu čerstvost se doporučuje co možná nejpřesněji charakterizovat, jaké vnější podmínky je nutno dodržet, aby se jednalo o čerstvou potravinu, kvůli tomu, aby se předcházelo obvinění z klamání spotřebitele.

V případě, když čerstvost potraviny představovala přídomek jedinečné kvality, bylo v Německu již častokrát založeno soudní posuzování na základě přísnějšího měřítka. Na to by měl být brán zřetel při posuzování označování potravin a při zdůrazňování čerstvosti v reklamě.

Fleischwirtschaft, 2010, 90, č. 8, s. 10-12 ISSN 0015-363X