Co říká zákon o vlastnictví půdy

Paragraf 4 zákona č. 229/1991 sbírky definuje oprávněné osoby následujícím způsobem:

Odstavec 1

Oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v paragrafu 6 odstavec 1.

Odstavec 2

Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v paragrafu 6, před uplynutím lhůty uvedené v paragrafu 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí:

a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví,

b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti,

c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem.

(Přestože je ve znění zákona uvedeno, že oprávněnou osobou může být jen státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, je zákon platný, to znamená, že se vztahuje na státní občany České republiky - pozn. red.)