Při přestavbě našich lesů můžeme využít i přirozené obnovy smrku ztepilého

Strnady – 13. března – Přirozená i umělá obnova lesa je kritickou fází růstu lesa, během které může docházet ke ztrátě pestrosti porostní druhové skladby. Česká republika patří v Evropě k zemím s výrazně pozměněnou druhovou skladbou lesů, a to v důsledku intenzivního užívání lesů člověkem. Pro přestavbu našich lesů tak, aby byly pestřejší a odolnější vůči změnám klimatu, můžeme však využít i přirozené obnovy smrku a jeho jedinečných růstových vlastností a schopností přizpůsobit se změnám prostředí.

Změna druhové skladby lesů, dlouhodobě uplatňované konvenční pěstební postupy, jež homogenizovaly porostní strukturu, společně s dopady globální změny klimatu byly hlavní příčinou aktuálně doznívajícího velkoplošného rozpadu jehličnatých lesů v ČR. Ten je svým rozsahem dosud zcela bezprecedentní a vyžádal si během osmi let (2015–2022) zpracování více než 163 milionů m3 nahodilé těžby.

Problémem však není smrk ztepilý coby dřevina, ale zastoupení, v jakém byl druhotně, působením člověka, v našich lesích rozšířen a posléze v několika generacích lesa převážně nevhodnými pěstebními technikami pěstován.

Proto může být smrk ztepilý tam, kde je stanovištně odpovídající dřevinou, racionálně navrhován i v cílové druhové skladbě budoucích smíšených lesů, tedy v porostech po přestavbě současných stejnorodých a stejnověkých porostů smrku.

Smrk může být v budoucích porostech dřevinou hlavní, vedlejší a přimíšenou, nebo jen vtroušenou, v závislosti na konkrétních stanovištních podmínkách a při zohlednění předpokládaného vývoje dopadů extremity a výkyvů klimatu.

Pro přestavbu našich lesů tak, aby byly pestřejší a odolnější vůči změnám klimatu, můžeme využít i přirozené obnovy smrku a jeho jedinečných růstových vlastností a schopností přizpůsobit se změnám prostředí. Přirozená obnova je během procesů přeměn a přestaveb preferovanou formou (pokud je možná). Přeměny a přestavby smrkových porostů je zpravidla možné realizovat pouze aktivním pěstebním přístupem.

Smrk ztepilý má v našich lesích stále své místo a hlubší poznání jeho růstových vlastností je žádoucí, proto vědci z VÚLHM, v. v. i., zpracovali pro praktické lesníky certifikovanou metodiku „Využití růstové a morfologické aklimace přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla pro posílení růstové diferenciace lesních porostů (nejen) ve fázi porostních přestaveb“.

Metodika byla vypracována v rámci projektu NAZV QK21020307 „Optimalizace pěstebních postupů pro adaptaci lesních ekosystémů na klimatickou změnu“.

Vědci předkládají v metodice uživatelům ucelený přehled o možnostech využití růstové a morfologické aklimace (reakce, přizpůsobení) přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla jako užitečného nástroje pro pěstování lesa, ale i pro uplatnění principů biologické automatizace v obnově a výchově lesa a pro podporu a posílení růstové diferenciace lesních porostů.

Metodika popisuje nové postupy pěstební práce s přirozenou obnovou smrku ztepilého, vycházející z nových poznatků o jejích potřebách a zároveň o potenciálu využití jejích přirozených vlastností pro širokou škálu aklimace k růstu ve velmi variabilních intenzitách porostního světla.

Vědci popisují mechanismy růstové aklimace a morfologické úrovně, na kterých se odehrávají, ale i jejich intenzitu a míru; stejně jako možnosti, jakými je možné tyto poznatky využít při tvorbě pestrých porostních směsí. A to hlavně při kontrole růstové dynamiky této obnovy a zvláště pak při podpoře dřevin, které dosud v porostní druhové skladbě druhotně absentovaly a jsou do ní zpět vnášeny v rámci druhových přeměn porostů dosud stejnorodých a stejnověkých.

Pěstební postupy využívající široké foto-morfologické plasticity přirozené obnovy smrku ztepilého se uplatní především v oblasti přestaveb stejnorodých a stejnověkých porostů s cílem umožnit smrku náležité odrůstání, ale současně zajistit patřičný růstový předstih ostatním dřevinám, typicky dalším stín snášejícím klimaxovým dřevinám jako je jedle bělokorá a buk lesní.

Je třeba dbát o to, aby se vnášené dřeviny plně uplatnily v budoucích porostech a z dřevinné skladby nebyly růstovou dynamikou smrku vyloučeny či redukovány ve svém zastoupení, a aby nebylo omezeno ani jejich budoucí plné uplatnění v hlavní porostní úrovni z pohledu produkčního a z pohledu posílení stability lesa.

Postupy uvedené v metodice jsou využitelné i ve smíšených porostech se zastoupením smrku ztepilého, a to i v porostech s bohatší porostní strukturou, kde jejich použití přinese další rozvoj růstové, strukturní a prostorové diferenciace.

Metodika také definuje pěstební postupy, kdy se účinně uplatňuje výchova přirozené obnovy horní porostní clonou obnovovaného porostu a naopak, kdy se tento efekt biologické automatizace z důvodů vysokých intenzit porostního světla (resp. vyšší otevřenosti horního porostního zápoje) vytrácí a kdy je třeba uplatnění pročistek.

V neposlední řadě metodika přináší poznatky o ekologických podmínkách pro formování obnovy, zvláště z hlediska významu celkového porostního mikroklimatu a negativního vlivu přímého záření pro její formování a stejně tak o vývoji její hustoty a nástupu procesu autoredukce v příslušných růstových fázích.

Metodika „Využití růstové a morfologické aklimace přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla pro posílení růstové diferenciace lesních porostů (nejen) ve fázi porostních přestaveb“ je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2024/03/LP_3_2023.pdf

Autoři metodiky: Ing. et Ing. Pavel Bednář, Ph.D., Jiří Bína; VÚLHM, v. v. i., VS Opočno; e-mail: pavelbednar13@seznam.cz, binajiri@gmail.com

Připravil: Ing. Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz