Zvířata přes veškerou pomoc hynou hlady

Lidé se mohou domluvit s myslivci a nosit ke krmelcům. Krutá a dlouhá zima decimuje populaci zvěře na Tachovsku. Pod sněhem si nemůže najít potravu, a tak bloudí zesláblá krajinou. Zvířata dokonce ztrácejí i přirozenou plachost a nejednou se zatoulají až do měst. „Jednu srnku našli ležet na poli v Plané. Když ji přivezli, byla vysílená a apatická. Do dvou dnů pošla,“ popisuje Karel Bobál ze záchranné stanice handicapovaných živočichů ve Studánce na Tachovsku. Stejný osud potkal i srnce, který zabloudil v Tachově na sídliště. Obě zvířata vážila zhruba 10 kilogramů. Kdyby měla dostatek potravy, mohla touto dobou vážit o 20 kilogramů více.

Nouze odhalí charakter

„Toto období odhalí charakter každého myslivce. Jestli chodí přikrmovat, nebo nechá zvěř živořit,“ říká Jan Sopko z mysliveckého sdružení Málkov na Přimdsku. Jeho členové doplňují nepřetržitě 30 krmelců. „Jedno krmeliště dokonce vzniklo u mě za barákem, zvěř ztratila plachost,“ popisuje Sopko. Myslivci denně nacházejí ve svých revírech nejen zhaslou srnčí zvěř, ale dokonce i některé dravce, káňata, a poštolky. Bez pomoci lidí už by zahynul i čáp bílý, který přiletěl do Plané, aby zabral svoje staré hnízdo na komíně naproti policejní stanici. Dvakrát týdně musí Karel Bobál šplhat na 30 metrů vysoký komín po požárním žebříku a nosit mu rybí vnitřnosti.

„Přikrmuji i sedm srnek u krmeliště před záchrannou stanicí. V kotcích jsou lišky, ale zvěř má takový hlad, že jí to neodradí. Do rána je vždycky místo úplně vypucované, a musím přidávat nové krmení,“ popisuje záchranář. Pomoci může v těchto krušných časech každý, kdo nemá kamenné srdce. „Lidé mohou spolupracovat s lesními hospodáři, nebo přímo myslivci a darovat jablka, obilí, tvrdý chléb, případně i seno,“ říká Jan Sopko. Členové Hubertova cechu prý rádi zavedou lidi až ke krmelcům.

Nechte mláďata na pokoji

Veřejnost by se ale neměla do pomáhání vrhat bezhlavě. V záchranné stanici handicapovaných živočichů skončila minulý týden dvě třítýdenní mláďata zajíce polního. „Nějaká žena šla se psem na procházku, a její pes vyčuchal mláďata na poli. Udělala to nejhorší, co mohla, vzala je z hnízda a odnesla je domů s pocitem, že osiřela. Chtěla je vypiplat z flašky. Bohužel obě mláďátka do dvou dnů zahynula,“ říká Bobál.

Podle něj si lidé na procházkách nemají mláďat vůbec všímat. „Matky jsou určitě nedaleko. Jakmile ucítí lidský pach, k hnízdu už se nevrátí. Z téhož důvodu doporučuji majitelům psů, aby je nenechávali volně pobíhat, ale drželi je na vodítku,“ upozorňuje záchranář.