SLUČÍ TRADICE vítání jara

Jan SLABÝ

„Co děláš v sobotu večer Jendo" zní první věta v telefonu hned po tradičním ahoj. To volá honební starosta sousední honitby Maršovice Milan Turek, velký kynolog, pravodatný myslivec, ale především kamarád a dobrý člověk. Po další otázce, nemám-li nějaké hudební povinnosti mě zve na pomezí našich honiteb na slučí tah. „Pokoukáme a pak posedíme u ohýnku“ zakončuje náš krátký rozhovor. Pozvání s radostí přijímám, protože „Maršáci“ j sou dobří sousedi a kdyby takové vztahy panovaly všude, měla by naše česká myslivost méně bolestí, přijde mi na mysl, když pokládám telefon.

Na místo srazu se snažím dorazit včas, abych nenarušil pohodu večera a po přivítání a několika šprýmech, jak je v našich kruzích obvyklé, se rozcházíme na stanoviště. Sluka se již dávno nestřílí, ale její tah a kvorkání kohoutka je stále silným zážitkem.

Je pod mrakem a tak mám trochu obavu o výsledek pozorování, ale teplý podvečer dává mnoho nadějí. Sedám si na sedací hůl a opírám se o mladý buk. Začíná se stmívat a jistý pohyb mého jezevčíka mě upozorňuje na dva kusy srnčí zvěře, které k nám přichází zezadu. Pochvíli však odskakují a je slyšet jen večerní koncert lesních pěvců. Začíná se rychle šeřit, „tak teď!“ praví zkušenost z mnoha předchozích jar, protože během čtvrthodiny bude již tma a les jako mávnutím proutku ztichne. Vtom slyším typický zvuk a zakláním hlavu. Téměř nade mnou táhne kohoutek a dvakrát slabě zakvorká. Srdce zaplesá a dušička má pokoj.Na místě srazu zapalujeme ohýnek a vyprávíme své zážitky dnešního večera. Pak přichází na řadu nezbytná štamprdlička a opékané vuřty, nebo špek, to podle gusta. Sedíme a povídáme v srdečné náladě. Probíráme události minulého roku, co se povedlo, co méně, jaké byly zkoušky nových adeptů myslivosti, jaké jsou nové přírůstky mezi našimi čtyřnohými kamarády a jaké byly valné hromady honebních společenstev. Samozřejmě nechybí peprná anekdota, nebo nějaký jiný lechtivý příběh. Třešničkou

na dortu je příjezd mojí lepší polovičky s termoskou horkého kafe a čerstvým perníkem z její dílny. Rozcházíme se až po půlnoci a všichni víme, že slib, který' jsme si dali loni, jsme neporušili. Slučí tradice funguje. Po dojmem loňského ročníku vzniklo i pár nota veršů, které měly letos u ohýnku premiéru.

Epilog:

Vodáci odemykají řeku, trampové se scházejí k vítání jara a my myslivci bedlivě sledujeme přílet prvních opeřenců. A tak když na nedělní vycházce kamarádův jezevčík zvedl na louce bekasinu, hřivnáč zatleskal svými letkami a na lesní cestě jsem narazil na zaparkované auto se zadýchanými okny, nebylo pochyb - láska je láska a jaro je tady!

Jan SLABÝ

Kresba Miroslav Mašek.