Rašeliništím v okolí Vltavy se dostává vhodné ochrany

Před deseti až patnácti tisíci roky, kdy postupující zalednění do našich končin ze severu zatlačilo chladnomilnou tundrovou vegetaci, začala vznikat šumavská rašeliniště. Přírodní útvary, v jejichž okolí si člověk připadá jako v jiném světě. Zakrslé a pokřivené smrky, z ostatních dřevin převládají borovice a břízy. Také vegetace na volných prostranstvích a u jezírek se zcela liší od okolních luk a pastvin. Vše připomíná spíše krajinu na severu naší polokoule.

"Rašeliniště vzniká v okolí pramenišť a v místech, kde je zadržována voda. Jeho základem je vrstva ústrojného bahna, kterou tvoří odumírající části bažinatých rostlin. Ty se při nadbytku vody v půdě jen obtížně rozkládají a dochází k jejich ukládání a vrstvení. S přibýváním odumřelých zbytků ztrácejí rostliny na povrchu kontakt se spodní vodou. Zdrojem vláhy se tak stává živinami chudší voda z ovzduší a v rostlinné pokrývce převládnou méně náročné druhy. Rašeliniště narůstá do výšky, získává vyklenutý tvar a stává se vrchovištěm," vysvětlila Ivana Bufková ze Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava ve Vimperku.

Snad nejvíce šumavských rašelinišť je v pramenné oblasti plání (horská vrchoviště) a na dně plochých údolí Křemelné a Vltavy (údolní vrchoviště). Horské typy vytvářejí charakteristická jezírka a zarůstají tzv. rašelinnou klečí. Vyskytují se v nadmořské výšce zhruba tisíc metrů. Bohatě jsou zastoupena především v lokalitě Modravských slatí. Patří mezi ně i Jezerní slať mezi Kvildou a Horskou Kvildou a Tříjezerní slať poblíž Antýglu a Rokyty. Obě jsou lidem přístupné po naučných stezkách z poválkových chodníčků. Stejně tak Chalupská slať u Borových Lad. Tam loni na zhotovení 260 metrů dlouhého chodníku použili 3160 fošen a 19 000 hřebíků, což obnášelo přes 150 000 úderů kladivem. Údolním vrchovištěm je např. Mrtvý luh na soutoku Teplé a Studené Vltavy, který svou rozlohou přes 300 hektarů představuje největší z našich rašelinišť.

Lidé se v minulosti k rašeliništím nechovali přívětivě. Nesmyslně je odvodňovali nebo z nich těžili surovinu k dalšímu využití (např. u Soumarského mostu). V současnosti se těmto ekosystémům dostává na Šumavě náležité ochrany, což nedávno ocenila mezinárodní komise odborníků tzv. Ramsarské úmluvy.

"Význam rašelinišť a mokřadů ale nespočívá jen v obohacení přírody pozoruhodnými druhy a společenstvy. Paradoxně teprve v době, kdy mnohé z nich byly nenávratně zničeny, zjišťujeme jejich nenahraditelnou roli ve vodním režimu krajiny, vlivu na podnebí a při vytváření zdravého životního prostředí," uvedla Bufková.