Nepřírodní katastrofy Zemi vážně varují

Druhý den promítání festivalu Voda-Moře-Oceány přinesl v aule FŽP sérii zajímavých snímků včetně vtipných (Ošklivá kráska muréna se Steve Lichtagem v hlavní roli, Habrovcův Jak nás neznáte). Převažoval však vážný duch, upozorňující na negativa civilizačních vlivů. Břehy ticha pojednávají o bezhlavém vraždění žraloků velrybích, neškodných obrů živících se planktonem a nejdrobnějšími rybami. Mořské panny kořenovníku o problémech kapustňáků u břehů Belize. Smutná píseň řeky Sado je tvrdou obžalobou člověka znečišťujícího řeky odpady z průmyslu. Návrat bobra, věnující se repatriaci největšího evropského hlodavce na baltské pobřeží Litvy, Lotyšska a Estonska je poučný i pro nevěřící české Tomáše, kteří úlohu tohoto tvora pro ekosystém lužních lesů popírají.

Nepřírodní katastrofy připomínají mimo jiné tornádo Mitch (1998), které vyvolalo apokalypsu v Hondurasu s 11 000 mrtvými a škodami za 5 mld amerických dolarů, připamatovány byly i záplavy v Číně (1998), Mozambiku (2000), tajfun Melisa (1999), nerespektování světového dědictví na Borneu (1997 - vykácení 2 milionů hektarů lesů), neštěstí Aralského jezera (přístav Munjak se ocitl 80 km od vody). Snímek Jozefa Valíka What a Wonderfull World doprovozený stejnojmennou písní v podání "Satchma" Armstronga, v němž potápěč Kristova vzezření čistí slovenské vody, je více než výmluvný.

Horkého vzpomínka Svět podle Thora Heyerdahla připomněla slepou uličku, do níž člověk směřuje stále rychleji. Od Heyerdahlova varování, které v roce 1970 poslal z voru Ra tehdejšímu generálnímu tajemníkovi OSN U Thantovi, uplyne letos 35 let. Pro zlepšení životního prostředí se mnohé vykonalo, ale většina problémů přetrvává