Neekologické dotace

Debatu o ekologických dopadech dotací a dalších veřejných podpor, jako jsou daňové úlevy, včetně netradičních pohledů na jejich společenské souvislosti, má otevřít studie, kterou vydalo Hnutí Duha a Zelený kruh ve své nové edici APEL. Podle autorů studie subvence za cenu vysokých finančních nákladů paradoxně podporují trend, kterému se stát zároveň snaží zabránit.

Typickým příkladem je třeba financování rozvoje těžby a spalování lignitu na Hodonínsku, což je druh uhlí s nejvyššími měrnými exhalacemi oxidu uhličitého. Vláda podporuje zvláštní daňovou úlevou leteckou dopravu, nejšpinavější způsob dopravy, zajišťuje zemědělcům zlevněnou naftu, přímými dotacemi motivuje zemědělce k rozorávání posledních zbytků zeleně v krajině a její přeměně na ornou půdu.

Celkové přímé i nepřímé podpory pro uhlí, ropu, zemní plyn a jadernou energetiku v původní evropské patnáctce činily asi 24 miliard eur ročně. Česká republika byla podle podílu veřejných podpor na hrubém domácím produktu s 2,8 procenta v roce 2003 na druhém místě (po Rakousku). V absolutním čísle činily dotace asi 71 miliard korun. Podle studie se ovšem kontraproduktivní subvencování během posledních patnácti let přece jen výrazně zmenšilo, zejména energetické dotace prošly podstatnou proměnou. Stále však zbývají takové dotace, které přímo nebo nepřímo podporují další ekologické škody. Pozici škodlivých projektů na trhu vylepšují především státní bankovní záruky, pojištění exportních rizik a podobné podpory. Stoupá tak jejich šance, že uspějí proti ekologicky čistší konkurenci.