K bezoárovým kamenům
01.08.2000 | Svět myslivosti
Zajímavý článek o tradici, původu a tvorbě bezoárových kamenů, který se objevil ve Světě myslivosti č. 6/2000, mi připomněl zážitky z minulých let, kdy jsem se s bezoárovými kameny setkal u mufloní zvěře. Možná bude můj postřeh zajímat i další čtenáře.
V roce 1971 jsem v posledním listopadovém dni ulovil muflonku, na kterou mám tři vzpomínky najednou. Kromě bílé břišní spodiny byla černá jako uhel, s lesklou srstí. Při vyvrhování jsem s překvapením zjistil, že je plná, několik dní před kladením. V tuto roční dobu by mne nenapadlo kontrolovat v mlhavém ránu její stav. Přesto mi z toho nebylo dobře, utěšoval jsem se vědomím, že do sněhu položené mládě stejně nemělo šanci na přežití. Během následujících let jsem se s podobným případem setkal několikrát.
Při vyvrhování muflonky jsem z trávníku (konkrétně z bachoru) vytlačil jeho rozmělněný obsah kvůli zakrytí vývrhu. Přitom jsem našel tři nepravidelné valouny nestejné velikosti. Jejich hladký povlak měl zelenožlutou barvu a tvrdý minerálovitý povrch. Doma jsem ze zvědavosti jeden valoun rozpůlil plátkem pilky na železo. Stěna řezu byla jako rozříznutá slisovaná plst, ale tuhé konzistence a stejné barvy jako na povrchu. Nijak jsem kameny nekonzervoval, uchovával jsem je pár let v krabičce z umělé hmoty, která nebyla hermeticky uzavřena a měl do ní přístup vzduch. Valouny časem zešedly, začaly se drobit a rozpadávat.
V roce 1982 jsem doprovázel loveckého hosta, který posléze ulovil bronzového muflona. Při vyvrhování jsme zjistili v jeho trávníku dva tvrdé, oblé předměty. Po rozříznutí jsme našli dvě koule velikosti menšího jablka. Po očištění se ukázalo, že jde o zmiňované bezoárové koule. Menší z nich jsme rozřízli nožem. Tvrdý povrch, jemně tečkovaný, zelenožlutý jako v prvním případě, chvíli odolával. Ukázalo se, že je to nestrávený kaštan obalený vrstvou minerálií. Dutina byla k našemu překvapení prázdná, bez usazenin z vnitřní strany. Dodnes nevíme, jak byla dutina kaštanu strávena bez porušení hnědé slupky, zda byla z vnějšku mineralizována, nebo se scelila pevným povlakem už jako slupka. Koule jsem si schovával více než deset let. Zvětraly stejně jako v prvním případě, lesklá zeleň přecházela postupně v matnou šedivější barvu. Kamenná, minerální struktura se měnila v mechovitý povrch.
V citovaném článku je uvedeno, že se bezoárové kameny uchovávají v muzeích a špercích. Nevím, zda se nějakým způsobem impregnují nebo konzervují. Nebo zda proces mineralizace byl teprve na začátku, a proto časem docházelo ke změně struktury. Škoda, že jsem se neinformoval, mohl jsem mít zajímavou trofej.
Jaroslav Löffelman
Další články v kategorii Ekologie
- Zoo Liberec poskytla útočiště státem zabavenému tygru ussurijskému (30.04.2025)
- Vědci prozatím uchránili nejstarší strom světa před novou dálnicí (30.04.2025)
- Trumpova vláda ukončila spolupráci s autory vládní studie o změně klimatu (30.04.2025)
- Klimatické změny proměňují i svět vážek v evropských rašeliništích. Studii publikovali vědci z Olomouce a Ostravy (29.04.2025)
- Česko je o krok blíž k energetické soběstačnosti. MŽP posílá 7 miliard do výroby elektřiny ze slunce i na její akumulaci (29.04.2025)
- Životní prostředí v Česku se zlepšuje, v indexu si země polepšila o tři příčky (22.04.2025)
- U Prahy hoří pětimetrová skládka odpadu, vyhlášen je zvláštní stupeň (22.04.2025)
- Evropské řeky jsou plné mikroplastů. Včetně Labe (22.04.2025)
- Asi 15 procent světové zemědělské půdy obsahuje těžké kovy, tvrdí vědci (22.04.2025)
- Program ZEMĚ II: Zemědělský výzkum se zaměří na moderní technologie, udržitelné hospodaření a přípravu na klimatickou změnu (17.04.2025)