Anatomická stavba mufloního toulce

Rohy (cornus) se nacházejí na hlavě některých u nás žijících druhů přežvýkavé zvěře z čeledi turovitých. U muflonů se mohou rohy vyskytovat u obou pohlaví. Muflonky mají často malé růžky, což se považuje za běžný jev. Jsou známy celé populace, kde růžky muflonek nejsou žádnou výjimkou.

Nosným podkladem rohů je výběžek čelní kosti. Od vlastní čelní kosti je rohový výběžek oddělen mírně vyhloubeným krčkem. Povrch rohového výběžku je rozbrázděn četnými otvory, ze kterých vystupují krevní cévy přecházející do škáry. Rohový výběžek je kryt rohovou škárou, na které se nacházejí bradavky, produkující rohovinu. Vytvářená rohovina se vrství a tvoří pokožku rohu, tzv. rohový toulec. Přechod mezi epidermis (pokožkou) kůže a epidermis rohu se nazývá oroží. Rohové kosti rostou do délky i do síly společně s rohem. U dospělých beranů dosahuje jejich délka až jedné poloviny celkové délky rohů. Rohové kosti vyplňují toulce až do délky prvního ročního přírůstu. Jejich další průběh je dosti spádný, takže se přestávají přímo dotýkat vnitřních stěn toulců. Vzniklé mezery vyplňují pružné pojivové a vazivové tkáně, které zajišťují toulcům určitou pružnost a schopnost částečného útlumu prudkých nárazů.

Protože toulce rostou v podstatě z pokožky, je jejich nejmladší část na základně, v nejsilnějším místě toulců, zatímco nejstarší část toulců, jejich špičky se od základny vzdalují.

Toulec se skládá z poměrně široké základny, jejíž rohovina je velmi tenká a měkká, těla rohu s rohovinou silnější a hrotu rohu, jehož rohovina je velmi tvrdá a toulec je v tomto místě plný. Vývin a růst toulců je silně ovlivňován mohutností a tvarem rohových kostí, které určují úhel nasazení, směr, průběh a průměr vinutí.

Velmi nepříjemným jevem je tzv. odlupčivost mufloních toulců. Tato vada je všeobecně považována za chovatelský nedostatek. Projevuje se tím, že většinou v místě některého ročního vrubu se začnou postupně odlupovat vrchní vrstvičky rohoviny, až vznikne různě veliké, někdy značně hluboké porušení povrchu toulce.

Příčiny odlupčivosti toulců muflonů nebyly dosud dostatečně objasněny (Lochman 1979). Při sledování mufloní populace na jedné lokalitě byl pozorován společný výskyt muflonů postižených odlupčivostí a muflonů s toulci bez poškození. Z tohoto faktu by se dalo usuzovat, že odlupčivost sama o sobě není způsobena výživou, ale jiným faktorem. Dědičnost tohoto jevu zvyšuje jeho nebezpečnost. Proto je tato vada důvodem k přednostnímu lovu muflona bez ohledu na jeho stáří.

Odlupčivost nelze v žádném případě zaměňovat s mechanickým poškozením toulce, neboť tato zasahuje na rozdíl od mechanického porušení hlouběji pod povrch a bezpečně ji určíme hlavně v těch partiích toulce, které nemohou být v žádném případě mechanicky porušeny.

O tom, že odlupčivost je nežádoucí vadou svědčí i bodové hodnocení trofejí muflonů, při němž se z celkového počtu bodů odečítá až pět bodů za vzhledové nedostatky. Za odlupčivost na jednom toulci se sráží jeden bod, za odlupčivost na obou toulcích dva body, přičemž postačuje její existence, aby došlo k bodové srážce.

ING. JAN DVOŘÁK