Hostitelské rostliny viru bronzovitosti rajčete

Význam různých druhů hostitelských rostlin viru bronzovitosti rajčete z hlediska šíření infekce

Od prvního zjištění viru bronzovitosti rajčete (tomato spotted wilt virus - TSWV) na území ČR v roce 1992 byla přirozená infekce TSWV do konce roku 1996 zjištěna v 82 druzích rostlin zahrnujících okrasné rostliny, zeleniny a plevele. TSWV byl zjištěn převážně na rostlinách ve sklenících, kde se vyskytoval i jeho přenašeč třásněnka západní (Frankliniella occidentalis). Infekce byla opakovaně zjištěna také na plevelných rostlinách v okolí těchto skleníků a v jednom případě také v polních porostech hrachu a brambor pěstovaných v těsné blízkosti skleníků s výskytem TSWV. Nejčastějšími hostiteli TSWV byly chryzantémy a Zantedeschia sp. Infekce TSWV byla částečně prokázána také v kulturách gerber, jiřin, Impatiens, New Guinea, Asparagus sprengeri, Alstroemeria sp., Cyclamen persicum, Hipeastrum hortorum, Begonia tuberhybrida a Sinningia x hybrida. Nejvýznamnějšími rezervoáry viru TSWV jsou druhy a odrůdy vegetativně množených okrasných rostlin, u kterých infekce TSWV způsobuje pouze mírné systémové příznaky nebo zůstává latentní. U zelenin byly nejčastěji infikovány rajčata a papriky. K infekci u nich docházelo většinou již ve stádiu mladých rostlin pěstovaných jako sadba ve skleníku. U plevelů se infekce TSWV nejčastěji vyskytovala u Stellaria media a Galinsoga parviflora. Tyto dva druhy jsou ve sklenících velmi rozšířeny a patří mezi rostliny velmi atraktivní pro třásněnky. Význam plevelů pro šíření TSWV spočívá především v tom, že vytvářejí skryté zdroje, ve kterých infekce přetrvává v období mezi jednotlivými kulturami. Dosud získané výsledky neprokázaly význam dřeviny Sambucus nigra pro šíření infekce TSWV.

70 let zahradnického výzkumu v Průhonicích, 1997, s. 258-266 (Jir)