Lesní zákon je splněný úkol vlády, bez změn v myslivosti ale vlastníkům pomůže jen částečně

Ministerstvo zemědělství připravilo s odbornou a podnikatelskou veřejností novelu lesního zákona, která má za cíl motivovat vlastníky lesů k šetrnému hospodaření, zvýšit druhovou rozmanitost lesů a usnadnit jejich adaptaci na klimatickou změnu. Přináší také několik zjednodušení, která se podařilo Asociaci soukromého zemědělství ČR prosadit díky spolupráci odborných organizací v rámci Platformy pro novelizaci lesního zákona. Novela tak obsahuje třeba možnost pastvy dobytka na lesních pozemcích. Neřeší však zásadní problémy lesních hospodářů, kterým ničí výsledky jejich práce přemnožená zvěř. Bez novely zákona o myslivosti má proto vládní koalice z pohledu soukromých zemědělců splněnou jen část úkolu ze svého programového prohlášení.

Třetím čtením v Poslanecké sněmovně prošla minulý týden novela lesního zákona, která by měla vejít v účinnost na začátku příštího roku. Na vzniku této novely se významným způsobem podílela Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) v rámci Platformy za novelizaci lesního zákona. Jejími členy jsou také Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR, které bylo rovněž jejím iniciátorem, dále Český svaz ochránců přírody, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně, sdružení Pro Silva Bohemica, Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků, Svaz zaměstnavatelů dřevozpracujícího průmyslu a Česká lesnická společnost. Spolupráce odborných organizací podle předsedy ASZ ČR Jaroslava Šebka významně přispěla ke  kvalitě předloženého návrhu zákona a k jeho zdárnému projednání. „Je však velká škoda, že naše sedlácká nevládní organizace byla jedinou zemědělskou organizací, která se dlouhodobě a aktivně podílela na přípravách lesního i mysliveckého zákona. Je přitom zřejmé, že lesní a zemědělské i myslivecké hospodaření se vzájemně silně ovlivňují a zemědělci a vlastníci půdy tedy mají přirozené ekonomické zájmy na těchto legislativách. Byla to proto ideální příležitost ke spolupráci mezi mnoha dalšími organizacemi. Ukázalo se však, že někteří zástupci zemědělců raději upřednostnili úzkou lobby lidových myslivců před zájmy stovek tisíc vlastníků půdy. Klíčová související úprava již dávno přežitého zákona o myslivosti totiž i z těchto důvodů znovu neprošla a negativní důsledky nejen v obrovských škodách na zemědělské a lesní výrobě se budou projevovat dál, “ říká Jaroslav Šebek.

Oslovení odborníci se shodují, že lesní novela přináší řadu pozitivních změn, ale v některých oblastech řeší jen dílčí problémy. „Ačkoli má novela zákona o lesích ambici odstranit nedostatky, které se objevily za 30 let jeho platnosti, není zatím zřejmé, zda může vůbec tyto ambice naplnit. Je také otázka, zda mělo smysl se zabývat novelou zákona o lesích, když neprošla novela zákona o myslivosti,“ shrnuje lesní hospodář a poradce v oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí Dušan Utinek.

Zákon zavádí třeba dlouho diskutované platby za ekosystémové služby, které lesy poskytují. Novela umožní na lesních pozemcích také budování tůní nebo poldrů, které pomohou zadržovat vodu v krajině. Vlastníci lesů mohou rovněž lépe pracovat s přirozenou obnovou lesa, protože zákon prodlužuje lhůtu pro zalesnění holin ze dvou na pět let a lhůtu pro zajištění zdárného růstu mladého lesa ze sedmi na deset let. Lesy tedy mohou dostat více času na svůj přirozený vývoj spolu se zvýšením jejich druhové pestrosti. Rychlejší přeměnu druhově nevhodných a málo odolných porostů z minulosti má zajistit také snížení minimální doby obmýtí u běžného lesa z 80 na 60 let u vysokého lesa a na 20 let u nízkého lesa. Ve hře byl ale i požadavek, aby stát žádnou závaznou lhůtu nestanovoval a nechal toto rozhodnutí soukromému vlastníkovi.

Právě na hájení zájmů vlastníků lesních pozemků se ASZ ČR během přípravy novely zaměřila. Do zákona se tak podařilo prosadit například možnost pastvy dobytka na lesních pozemcích. „Pastva v lesích byla zásadním požadavkem sedláků, aby mohli svůj vlastní les využít jako přirozený úkryt pro chovaná zvířata v případě nepříznivých klimatických podmínek nebo jako cílenou pastvu např. lesního patra bylin. Nebo jako průhon z pastviny na pastvinu. To však předpokládá vymezit pohyb zvířat minimálně elektrickým ohradníkem nebo nějakým hrazením. Otázkou je, jak tím bude dotčeno a posuzováno omezení práva vstupu do lesa,“ říká člen Předsednictva ASZ ČR Pavel Srna, který obhospodařuje 240 hektarů lesa.

Novela lesního zákona totiž zachovává také volný přístup veřejnosti do lesů. Oslovení odborníci a soukromí hospodáři se sice neshodují v názoru na to, zda schválené znění novely skutečně umožní lesní pastvu bez omezení pro veřejnost, ale s ohledem na jiná témata určitě nejde o zásadní problém novely lesního zákona. Ohrazení lesních pozemků lze řešit dočasně, podobně jako je tomu v případě lesních oplocenek proti škodám způsobeným lesní zvěří. A právě škody na lesních porostech způsobené spárkatou zvěří novela lesního zákona neřeší a ani řešit nemůže.

„Účinnost novely zákona o lesích se zásadně snižuje tím, že Poslaneckou sněmovnou neprošla zároveň novela zákona o myslivosti. Vlastníci lesních pozemků nemají možnost zabránit škodám, které jim v lesích způsobuje spárkatá zvěř. Oba zákony jsou navzájem provázané. Je to podobné, jako kdybyste měli nově opravený dům, do kterého vám teče, protože jste zapomněli na krov a střechu,“ říká sedlák Daniel Pitek, který se v kraji pod Milešovkou stará o rozsáhlé lesy, pole a pastviny. „Lesní hospodáři se dále musí dívat na to, jak výsledky jejich práce ničí přemnožená zvěř za laskavého nezájmu státu,“ doplňuje Dušan Utinek.

Neschválení mysliveckého zákona znamená, že vlastníci půdy budou nadále muset řešit škody způsobené přemnoženou zvěří nejen v lesích, ale i na polních kulturách. Rizikem může být i přenos slintavky a kulhavky spárkatou zvěří. „Vlastníci lesních i polních pozemků musí mít mnohem silnější postavení a přímý vliv na výkon práva myslivosti. Ideálně by měli tuto činnost zajišťovat sami,“ doplňuje člen Předsednictva ASZ ČR Pavel Srna.

Podle lesního hospodáře Dušana Utinka je závažným nedostatkem zákona, že stále považuje za nejlepšího hospodáře stát, protože státní podnik Lesy České republiky je zákonem pověřen funkcí odborného lesního hospodáře pro malé vlastníky lesů. „Zdánlivě pozitivní je snížení závazných ustanovení pro nestátní vlastníky lesů, kteří po novele nemusí provádět zalesnění melioračními a zpevňujícími dřevinami. Je tu určité riziko, že se bude stále víc při obnovách používat smrk či douglaska, na rozdíl od dubu či buku, kterých je třeba trojnásobek. Případné výnosy v podobě výrazně vyšší produkce budou sklízeny až za desítky let. Vlastníkům lesa byly sníženy povinnosti, je ale otázkou, jak budou lesy vypadat za dalších dvacet a více let a co s nimi budou provádět změny klimatu,“ doplňuje Dušan Utinek.

Přínos novely lesního zákona z hlediska odolnosti porostů vůči extrémům počasí a klimatickým změnám tedy může být dle oslovených odborníků sporný. Podle Dušana Utinka novela podporuje maximalizaci krátkodobého zisku. Na druhou stranu zástupci vlastníků soukromých lesů hovoří o zbytečných obavách v tomto směru s tím, že jde o nepodloženou obavu, neboť právě majitelům, pokud současně i hospodaří, logicky nejvíce záleží na dlouhodobé udržitelnosti jeho majetku a budou tak ve svém zájmu využívat odborných poznatků. Pavel Srna zase upozorňuje, že dlouho diskutovaná novinka v podobě plateb za ekosystémové služby lesů může v budoucnu navzdory dobrému úmyslu přinést i negativní důsledky v podobě dotační závislosti hospodařících vlastníků v dosud nedotovaném prostředí.

Novela zákona stále nedostatečně rozlišuje hospodaření v lesích ve vlastnictví státu, případně obcí, a lesů ve vlastnictví soukromém. „Vlastník lesa s výměrou nad 50 ha má povinnost s odborným lesním hospodářem uzavřít smlouvu a platit ho, ale nemá žádné možnosti, jak výkon jeho práce objektivně hodnotit. Stát v podstatě stále nařizuje soukromým subjektům, co mají přesně dělat a jak se mají chovat na jejich majetku,“ říká Pavel Srna.

Během práce na připomínkování novely lesního zákona v rámci Platformy pro lesní zákon, ale také při neúspěšném prosazování novely zákona o myslivosti se ukázalo, že názorově nejbližším partnerem ASZ ČR v otázce lesního hospodaření je Komora soukromých lesů, kterou vede předseda Richard Podstatzký a která sdružuje velké i malé soukromé vlastníky lesů. Obě organizace své společné širší úsilí posílily memorandem o spolupráci. Společným zájmem ASZ ČR a KSL je totiž obhajoba vlastnických práv v situaci, ve které významně vzrostla daňová zátěž u nemovitého majetku, a vyšší desítky zákonů práva vlastníků citelně omezují. Je třeba říci, že v rámci nynější liberalizace lesního zákona společně s právy byla nestátním vlastníkům dána i odpovědnost. Za dobu 30 let od revoluce soukromí vlastníci ukázali, že umí hospodařit zodpovědně s trvalou udržitelností v lesním hospodaření. Sedláci i vlastníci lesních pozemků to dělají mimo jiné přirozeně i proto, aby svůj majetek mohli předat dalším generacím v co nejlepším stavu.

Vladimír Mikeš, mediální oddělení ASZ ČR