Výzva spolku MÁJA: Zastavme žabomyší spor kolem včel

Kdo komu užírá? Včela medonosná divokému opylujícímu hmyzu, nebo snad čmeláci, včely samotářky, motýli a pestřenky včele medonosné?  Mezi příznivci volně žijících opylovatelů a chovateli včely medonosné se aktuálně rozpoutal tento absurdní spor.  

Včela medonosná je nejuniverzálnějším opylovatelem a původním druhem přírody ČR. Úvahy o poškozování biodiverzity chovem včel mají podobný sotva přijatelný základ, jaký představují myšlenky o výhradně negativním vlivu člověka na jím pozměněnou krajinu. Staví nás z role tvůrce do role škůdce. Druhová pestrost v evropské přírodě je ale závislá na mozaice odlišných ploch krajiny vytvářené lidmi od počátků civilizace. Východiskem ze současných problémů naší přírody není její lenivé, nic nestojící ponechání tzv. divočině – s pralesy plnými mrtvých stromů, přemnožené zvěře, velkých šelem a divoce žijících včelstev v dutinách stromů. Takový přístup nejen zvyšuje rizika, je i zdrojem bolestných ztrát, které jsou patrné všude kolem nás. 

Současný problém opylujícího hmyzu je jinde, než „kdo komu užírá“. Naše zemědělská/venkovská/kulturní krajina má viditelný nedostatek kvetoucích rostlin, zejména v létě a na podzim.  V roce 1990 bylo v České republice 806 000 včelstev. V současné době je to o 100 000 méně. Před třiceti lety člověk musel v létě z čelního skla auta seškrabávat létající hmyz pomalu na každé čerpací stanici. Dnes projedete trasu z Plzně do Zlína (realizováno 25. 7. 2022) se zcela hmyzuprostým čelním sklem.  

Nemá žádný smysl se dohadovat, který opylující hmyz více prospívá biodiverzitě, nebo zda některý druh jinému užírá v přírodě chybějící nektar a pyl. Život bez zdrojů potravy je nemožný. Pojďme řešit podstatu problému, jak co nejrychleji vrátit kvetoucí rostliny do krajiny – v dostatečném množství a po celou vegetační sezónu, jak tomu bylo ještě před pár desítkami let. 

Radka Ingrová

Spolek pro rozvoj včelařství MÁJA, Nadační fond pro záchranu včel, čmeláků a motýlů REFUGIUM