Hniloba včelího plodu se ze severu Čech do dalších regionů ČR nerozšířila

Loni byla v České republice na Semilsku po třech letech prokázána nebezpečná nákaza včel – hniloba včelího plodu (HVP). Od té doby se objevilo několik ohnisek nákazy, ale dobrou zprávou je, že se ze severu Čech nerozšířila do dalších míst ČR. Od začátku letošního roku Státní veterinární správa (SVS) eviduje v Libereckém a Královéhradeckém kraji 5 ohnisek hniloby včelího plodu. SVS na svých webových stránkách nově zveřejnila mapy výskytu HVP.

V letošním roce se nákaza objevila ve třech lokalitách Libereckého kraje (okres Semily), a to v obcích Horní Štěpanice, Horní Branná a Víchová nad Jizerou a na dvou místech Královéhradeckého regionu, konkrétně ve Vrchlabí a v obci Podhůří-Harta. Stále tedy platí, že se HVP nerozšířila do jiných míst republiky a všechna ohniska se nacházejí na pomezí dvou zmíněných krajů. Krajské veterinární správy v loňském roce likvidovaly celkem 16 ohnisek hniloby včelího plodu. Podrobné informace o všech aktuálních ohniscích a ochranných pásmech lze nalézt na uvedeném odkazu.

„Vzhledem k aktuálním výskytům hniloby včelího plodu a častým dotazům ze strany včelařů jsme se rozhodli zveřejnit informace o ohniscích nákazy prostřednictvím map na našem webu, obdobně jak to činíme už několik let v případě moru včelího plodu,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád. 

Hniloba včelího plodu je považována za tzv. nebezpečnou nákazu, kdy chovateli náleží náhrada za likvidaci včelstva. Ve vytyčeném ochranném pásmu, které zahrnuje katastrální území v okruhu minimálně 5 km kolem ohniska nákazy, mají chovatelé povinnost dodržovat určitá opatření zejména ve vztahu k přesunům včelstev a sledování příznaků nákazy. V případě podezření z výskytu této nákazy mají chovatelé povinnost uvědomit místně příslušnou krajskou veterinární správu. Ta provede klinickou prohlídku na stanovišti včel a v případě potřeby odebere vzorky k laboratornímu vyšetření.

Za hlavního původcem hniloby včelího plodu je považována nesporogenní bakterie Melissococcus plutonius. Mezi další původce je řazena sporogenní bakterie Paenibacillus alvei. Nákaza může být do chovu zavlečena při zalétávání včel, loupežemi, roji neznámého původu, infikovanými plásty, úly či včelařskými pomůckami. Nákaza není nebezpečné pro člověka.

Nezastupitelnou roli má prevence. Zejména se jedná o dodržování zásad správné chovatelské praxe, provádění průběžné dezinfekce a obměny úlů, rámků a ostatního včelařského vybavení. Rovněž je vhodné používání plástů, úlů a včelařských pomůcek z ověřených zdrojů. Chovatelé by si měli pořizovat včely pouze ze známých a ověřených zdrojů a neumisťovat roje neznámého původu na svá stanoviště a zamezit přístupu včel do neobsazených úlů.

Petr Vorlíček

tiskový mluvčí SVS