Na malárii přes dobytek!

Počítačové modelování z údajů získaných v Indii entomologům potvrdilo správnost úsudku, ke kterému dospěli zdravým selským rozumem. Kromě toho, že Matthew Thomas učí entomologii na Penn State, je také uznávaným odborníkem na malárii. Jednou ze zemí, kam ho pozvali, protože s touto infekcí mají velký problém, je Indie. Profesor Thomas se svou spolupracovnicí Jessikou Waite se tam na věc podívali z poněkud opomíjeného úhlu pohledu. Nešlo o nic převratného, jen se vrátili k dávno známému faktu. Že totiž komáři jsou nevybíraví a sají krev jak na lidech, tak na zvířatech.  A právě to se jim začalo jevit jako kámen úrazu, proč se v Indii potýkají s tak velkou promořeností. Podle výzkumníků to souvisí s ustájením zvířat, která Indové často chovají v těsné blízkosti svých příbytků. Od místností obývaných lidmi dělí zvířata většinou jen zeď, nebo ani ta ne.

Současná praxe boje s malárií se přitom zaměřuje na likvidaci komárů v bytech. Tento způsob ochrany se vědcům pozdává jako bušení do špičky ledovce a navrhují respektovat co nejúčelnější využití omezených prostředků. Insekticidy doporučují použít především na boj s komáry ve stájích.

K takovému  závěru došli výzkumníci po prověření situace v šesti vesnicích v oblasti Urísa, kde má Indie nejvyšší počet případů malárie v zemi. Výzkumníci si tam pomocí molekulárních technik nejprve ověřili, kteří z tamních miniupírů roznášejí zimničky (plasmodia) a jaké jsou jejich preference. Pochytali a vyšetřili 1774 komárů Anopheles culicifacies a 169 komárů Anopheles fluviatilis. Žádnému z nich nedělá problém se nasát jak na člověku, tak na zvířeti, takže oba také nemoc přenášejí. Obou druhů je v indických  stájích mnohonásobně více, než kolik jich hrozí lidem v blízkosti jjich  domovů. Po zjištění těchto faktů prý k rozhodnutí, kde omezený zbrojní arzenál v podobě insekticidů použít, moc inteligence netřeba.

Počítač, obdařený patřičným statistickým programem a nakrmený daty z indické reality, nabyl stejného názoru. I jemu se vylepšování moskytiér insekticidními přípravky a jejich rozprašování uvnitř lidských příbytků také nezdálo tou nejlepší variantou. Modelování vyznělo ve prospěch likvidace co největšího počtu miniupírů v místech jejich největší koncentrace. Taková strategie by se měla odrazit ve výrazném poklesu nakažených obyvatel.Světová zdravotnická organizace si vytyčila velmi ambiciózní cíl. Do roku 2030 snížit počet případů malárie v celosvětovém měřítku o 90 procent (ve srovnání s rokem 2015).  A  v nejméně 35 zemích malárii eliminovat zcela. Mnozí z infektologů se netají skepticismem a vyjadřují se ve smyslu pouhého přání. To, co nyní zaznělo z Penn State, postavit se komárům zdravým počítačovým rozumem a začít u dobytka, by nemuselo být tak špatnou volbou. Třeba i proto, že tento způsob má v sobě ještě něco, co by navrhované strategii mohlo být nápomocno.  Američtí výzkumníci to sice ve své práci nezmiňují, ale ošetření stájí by se nemuselo setkat s hysterií, kterou si veřejnost vypěstovala k DDT a o níž Thomas Jukes, profesor biologie z Berkeley prohlásil: „Pro člena ekologického sdružení je schvalování pesticidů tím, čím pro náboženskou sektu nejhorší kacířství… Co vede tyto lidi ke křížové výpravě proti jedné z nejužitečnějších chemických sloučenin v historii?“