Spolupráce ekofarem s výzkumem se vyplácí

Ve většině vyspělých  zemí  působí  ekologické zemědělství jako inovační lídr v oblasti moderního udržitelného hospodaření.    

V České republice se ekologické zemědělství často spojuje s představou prvorepublikového hospodaření „našich prababiček“, v lepším případě se pak považuje za marginální formu hospodaření, vhodnou pro zajištění údržby travních porostů v horských a podhorských oblastech. Ve většině vyspělých zemí ovšem ekologické zemědělství působí jako inovační lídr v oblasti moderního udržitelného hospodaření.  Z výsledků původně ekozemědělsky zaměřených výzkumů těží dnes už řada běžně rozšířených agrotechnik a postupů i v jiných zemědělských systémech.

Hospodaření, které nepoužívá pesticidy a minimalizuje externí vstupy, totiž stojí na principu předběžné prevence. Při svých požadavcích na výzkum vychází z odlišného pohledu než konvenční zemědělství a řešení zadávaných problémů proto často vyžadují komplexnější přístup. Aktuální situace zemědělskému ekologickému výzkumu u nás však příliš nenahrává. Podíl výzkumných projektů zaměřených na ekologické zemědělství je v celkovém objemu investic do zemědělského výzkumu velmi malý a  projektů zaměřených speciálně na problematiku zkvalitnění bioprodukce je u nás minimum. Pro intenzivní formy hospodaření je však, pokud chtějí být na evropském trhu konkurenceschopné, zavádění a zvládnutí moderních technologií nezbytností. I proto zájem o aplikovaný výzkum v oblasti ekologického zemědělství v poslední době stoupá.

Výzkum má co nabídnout, ale…

„Stát na jedné straně vytváří finanční pobídky pro ekologický způsob hospodaření, na straně druhé však dostatečně nepodporuje růst jeho informační a znalostní podpory, jako je tomu v jiných odvětvích zemědělství,“ říká Pavlína Samsonová, ředitelka Bioinstitutu. Organizace, která se dlouhodobě zaměřuje na propojování akademické sféry s požadavky praxe, aktivně přizývá ke spolupráci s výzkumnými institucemi zemědělské podniky. „Rozpačité počátky, kdy jsme si vyjasňovali, kdo, co a pro koho může vlastně dělat, jsme překonali. Dnes máme z praxe zcela konkrétní požadavky, se kterými se obracíme na výzkumné ústavy. Ty se tato témata následně pokouší uplatňovat v soutěžích, např. u Národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV), Technologické agentury ČR (TAČR) apod. Díky obrovskému převisu projektů  však velmi často neuspějí a žádosti i několik let po sobě opakují,“ popisuje aktuální stav Pavlína Samsonová. Příkladem témat k výzkumu jsou například problematika přípravků na ochranu rostlin nebo moření osiv vhodných pro použití v ekologickém zemědělství. Jejich  nabídka na evropském trhu je sice dostatečná, ale registrace pro použití v ČR zdlouhavé a finančně nákladné. Firmy, které se dovozem a registrací přípravků zabývají, nemají příliš zájem do nich investovat a raději obchodují s přípravky pro konvenční zemědělství. Výzkum se proto může zabývat vývojem nových přípravků na bázi botanických pesticidů nebo rostlinných extraktů, zkoumáním účinků mykoherbicidů nebo ověřováním synergie rostlin v osevních postupech apod. Dalším příkladem může být odrůdové zkušebnictví, jehož výstupem budou odrůdy vhodné pro pěstování v EZ systému nebo výzkum nových technologií chovů prasat a drůbeže.

Zdroj: článek vyšel v časopise Zemědělec, redakční kráceno