Dopravní nehody "zaviněné" zvěří

Přibývá případů, kdy se majitelé (řidiči) motorových vozidel obracejí na uživatele honiteb a sekretariát ČMMJ s žádostí, aby jim myslivci uhradili náklady spojené s opravou vozidla po kolizi se zvěří. V některých případech se jedná i o částky v hodnotě několika desítek tisíc korun.

Poškození argumentují tím, že volně žijící zvěř je ve vlastnictví myslivců ( uživatelů honiteb) a tudíž jsou myslivci odpovědní za způsobené škody. Velmi těžce se smiřují s konstatováním, že volně žijící zvěř není ve vlastnictví osob, ani státu. Zvěř je ničí.

Zákon o myslivosti v části deváté (§§ 34 - 37) " Škody způsobené výkonem práva myslivosti a zvěří" ukládá uživatelům honiteb hradit škody pouze v honitbách nikoliv na nehonebních pozemcích. Dále pak se rozumí škody způsobené na honebních pozemcích, zemědělských plodinách a lesních porostech.

Není uložena povinnost hradit škody způsobené zvěří na motorových vozidlech. Silnice však patří mezi nehonební pozemky dle ~ 10. My myslivci si však musíme položit otázku, zda tím, že např. řidič nerespektoval dopravní značku informující o přebíhání zvěře přes komunikaci, nezpůsobil škodu na zvěři dle § 22a zákona o myslivosti .

" Za škodu na zvěři odpovídá každý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti. Na náhradu škody má nárok uživatel honitby. Ustanovení § 35 a násl. se použijí přiměřeně."

Zákon používá pojmu škody na zvěři, nikoliv na zvěřině. Proto způsobená škoda (finančně vyjádřena) musí být vyšší a je třeba do ni započítat např. hodnotu trofeje, věk a chovnou hodnotu zvěře s ohledem na možnou další reprodukci a pod. K vyčíslení škody je třeba přizvat soudního znalce. Současně však je nutné provést veterinární vyšetření, které určí příčinu smrti. To může být významné např. pří soudním vymáhání škody. Rovněž tak ustanovení nerozlišuje, zda škoda na zvěři vznikla na honebním či nehonebním pozemku. Toto ustanovení lze aplikovat i na případy, kdy dojde ke stržení a následnému usmrcení zvěře toulavými psy a je znám jejich majitel. Bude velmi důležité soustřeďovat důkazy.

Porušení právní povinnosti spočívá v tomto případě např. i v tom, že byla překročena maximální povolená rychlost, jízda nebyla přizpůsobena povětrnostním podmínkám (mlha) apod.

Řidič může namítnout, že zvěř se v době střetu s vozidlem nacházela na nehonebním pozemku a nikomu nepatří. V takovém případě je třeba užít § 27, kde je stanovena povinnost uživatelům honitby dohledávat zvěř "jiným způsobem zraněnou". Odst. 2. pak určuje vlastnictví k usmrcené zvěři v důsledku střetu s dopravním prostředkem. Samozřejmé se tímto způsobem uhynulá zvěř rovněž započítává do plánu lovu. Je tedy nepochybné, že uživateli dotčené honitby vznikla škoda.

Majitelé (řidiči) motorových vozidel tedy nemohou žádat náhradu škody na myslivcích (uživatelích honiteb). Zpravidla se ji domáhají ti, kteří mají uhrazeno pouze povinné ručení.

Závěrem si položme otázku, zda zvěř je viníkem takové dopravní nehody. V živočišné říši pouze člověk může předvídat a přizpůsobovat své jednání okolí a okolnostem (přítomnost druhé signální soustavy). Nikoliv však zvěř, která jedná instinktivně a reaguje bezprostředně. Proto připisovat vinu za dopravní nehodu zvěři je jaksi proti přírodě. Přesto policie používá formuláře

s názvem :" Záznam o dopravní nehodě zaviněné zvěří". Policie zpravidla nezkoumá, zda řidič dodržel dopravní předpisy, asi je jednodušší svést vinu na zvěř. Vyšetření takové dopravní nehody je rychlejší. Ostatně zvěř se nemůže bránit.

Vzhledem k výše uvedenému nemá uživatel honitby povinnost uhradit účastníku silničního provozu škodu vzniklou střetem jeho dopravního prostředku se zvěří. Spíše tomu bude právě naopak.

JUDr. František KOLLÁR