Reuters: Izraelské mořské želvy prohrávají v boji o přežití

Plave stovky kilometrů z hloubi moře přesně na místo, kde se před desetiletími vylíhla, pod rouškou tmy vyleze na pláž, zahrabe své potomstvo do písku a opět mizí v příboji. Je jednou z hrstky ohrožených mořských želv kladoucích vejce na středomořském pobřeží Izraele, jemuž kdysi svěřily svá mláďata tisíce jejích předků, píše tisková agentura Reuters. Izraelský úřad pro národní parky nyní doufá, že zachrání zdecimovanou populaci karet obecných a obrovských před vyhynutím. Mezi dvěma světovými válkami bylo zhruba 30.000 středomořských želv uloveno a hozeno do hrnců, v nichž se připravovaly polévky pro nejmlsnější evropské jazyky. Moderní doba ohrožuje jejich přežití, ničí jejich pobřežní domov a zabíjí je plastickými odpadky, rybářskými sítěmi a listy vrtulí motorových člunů. "Situace je nyní velmi skličující. Řekl bych, že počet hnízdících karet obrovských v současnosti v Izraeli nepřesahuje deset," říká biolog Zeev Kuller z úřadu pro národní parky. "Je to velmi malá populace, možná pod červenou čarou určující možnost její obnovy," dodává. Karety obecné kladou vejce téměř výhradně v Izraeli, na Kypru a v Turecku a podle vědců jich zbývá jen o něco málo více než 1000 samiček. Běžnější karety obrovské, které jsou nejpočetnější v Řecku, na Kypru a v Turecku, také hnízdí v Izraeli, Sýrii a v severní Africe, třebaže jejich počet se tam neustále zmenšuje. Kypr, ostrovní soused Izraele, zahájil výzkumný projekt a legislativní kroky na ochrany želv v roce 1976. Řecká Společnost pro ochranu želv činí totéž od 80. let. Sedm izraelských pobřežních hlídačů prochází každý den za úsvitu plážemi a hledá stopy, které zanechávají hnízdící samičky při tříhodinové cestě od břehu na místo, kde nakladly vejce, a zpět. Na místě, kde stopy končí, strážci zkoumají písek tenkým prutem, aby stanovili polohu hnízd. Ty pak přenášejí do jedné ze čtyř rezervací, které zřídil úřad pro národní parky. Navzdory tomu jsou ale šance želv na přežití nepatrné. Kuller říká, že pouze jedna ze sta - v želvích hnízdech je 30 až 160 vajec - přežije a dosáhne pohlavní dospělosti. Po inkubaci trvající sedm až deset týdnů nově vylíhnuté želvy několik dnů odpočívají a pak vylezou z písečných inkubátorů a dají se na zběsilý úprk ke břehu. Čerstvě vylíhlá mláďata pospíchající k moři se stávají kořistí písečných krabů, lišek a vlků jen několik okamžiků poté, co poprvé uvidí noční temnotu. Aby zvýšili jejich šance, pobřežní strážci jim po setmění pomáhají z písku a doprovázejí k mořským vlnám. Ale ne všechny styky mezi lidmi a želvami jsou tak blahodárné. Nebezpečí představují odpadky pohozené na izraelských dunách, zvláště když se vezme v úvahu, že letní období hnízdění začíná v době, kdy vrcholí turistická sezóna. Želvám drtí pazoury pneumatiky džípů a písečných vozidel jedoucích s rachotem po pláži, vylíhlá mláďata jsou zmatena nočními světly hotelů, aut a ohňů a omámeně směřují k nejjasnějšímu místu na dohled. Když se želvy dostanou do znečištěných izraelských pobřežních vod, často se zadusí plastickými sáčky, které si pletou s medúzami, běžnou položkou svého jídelníčku. Mnohé želvy, které se občas potřebují vynořit z vody, aby se nadechly, se zaplétají do rybářských sítí položených hluboko pod hladinou moře a topí se. Některé rozsekají vrtule rychlých motorových člunů. I přes masakry, které na ně čekají v jejich rodné zemi, se karety obecné vždy vracejí, když mohou. Přibližně 25 let poté, co naposledy vrhly letmý pohled na pobřeží, kde se vylíhly, dosahují pohlavní dospělosti a vydávají se na cestu k domovu. Badatelé tvrdí, že tyto "věrné" želvy mají atavistickou touhu po suché zemi, což je dědictví po jejich živočišných předchůdcích, kteří žili na břehu. Závislost na vzduchu je další takovou vlastností. Prostoduchá oddanost želv své rodné oblasti maří pokusy o jejich záchranu chovem v zajetí. "Nově vylíhlé želvy si musí vštípit svou pláž (a ne svou matku)," upozorňuje Kuller. Želvy narozené v zajetí mohou celý život bloudit v moři a ve stesku hledat pláž, na které se nikdy nenarodily. Želví samice mají průměrnou délku života podobnou jako člověk, avšak setkání i s lidmi, kteří to myslí dobře, může být pro ně obtížné. Svědčí o tom příběh, který vypráví Kuller. Jedna houževnatá želva se nemotorně přivlekla na pláž nedaleko severoizraelského města Haifa, avšak jacísi dobráci ji sebrali a odtáhli zpět do vody, protože si mysleli, že zabloudila. Želva se ve svých stopách vrátila, avšak ukázali jí dveře podruhé a pak i potřetí. Nakonec to vzdala, odplavala a pravděpodobně svá vejce snesla do moře. Přesto někdy o letních večerech na několika izraelských plážích armády nemotorných, čerstvě vylíhlých želv pochodují do zpěněného příboje. Syčící vlny do nich znovu a znovu narážejí a odnášejí zpět ke břehu. Ale ony tvrdošíjně lpějí na svém a třaslavými kroky tam jdou stále znova, dokud je milosrdná vlna nakonec neodtáhne s sebou na otevřené moře. "Jistou dobu to potrvá. Je to dlouhodobý projekt, protože věk dospívání je u mořských želv někde mezi sedmi a 20 nebo 30 lety a bude trvat jistou dobu, než tato mláďata vyrostou a vrátí se, aby jako dospělé samičky nakladla vejce," říká Kuller.