Hysterie kolem novely mysliveckého zákona je ukázkou politických a společenských paradoxů v Česku

Se získanými zkušenostmi při projednávání novely mysliveckého zákona nám nezbývá než hořce konstatovat, že tvrdý boj kolem tohoto zákona, na jehož změnu čekáme (nejen) jako sedláci již mnoho let, jen ukazuje na nedobrý stav naší společnosti. Ačkoli se zdánlivě může jednat v kontextu celého státu o spíše podružnou záležitost, je naopak pravdou, že činnost, kterou nazýváme myslivostí, má velké ekonomické dopady na nejméně dvě zásadní odvětví národního hospodářství. Tím jsou zemědělství a lesnictví jako celky. V období stále silnějších projevů klimatické změny také potřebujeme rychle adaptovat krajinu na novou situaci, která nám svojí silou a rychlostí ne zcela představitelným rozsahem a projevy způsobuje ekologické škody. Dlouhodobě špatně nastavený systém myslivosti v České republice opakovaně způsobuje zemědělcům a lesníkům miliardové škody a minimálně v lesích jde o škody v krátkém horizontu zcela nenapravitelné. Bez jasných změn v české myslivosti je náprava ekologických i ekonomických škod absolutně nemožná.

Úroveň komentářů

Je ale třeba si uvědomit, že myslivost zasahuje i do dalších oblastí, jakými jsou mezilidské vztahy, víra občanů ve spravedlnost, rovnováha práv mezi občany, jednotlivými skupinami občanů a nedotknutelnost soukromého vlastnictví jako jednoho ze základních principů našeho demokratického státu. Vládní návrh novely zákona o myslivosti vyvolal rozsáhlou řadu často velmi bouřlivých reakcí od různých subjektů, institucí, spolků, neziskových organizací, hospodařících firem, stavovských profesních organizací, vlastníků nemovitostí, dokonce některých zástupců šlechtických rodů a samozřejmě politiků.

Úroveň jednotlivých komentářů k návrhu novely je velice různá. Některé náměty dávají podnět k dopracování a vyprecizování konkrétních ustanovení a jiné jsou pouhým odmítáním jakékoliv změny současného neudržitelného stavu za pomoci nepravdivých argumentů. To se děje buď z důvodu neznalosti problému anebo (bohužel) záměrné snahy o udržení privilegií pro držitele honiteb, kterými jsou především velcí vlastníci honebních pozemků nebo také pro uživatele honiteb, kteří většinově provozují myslivost jako koníček mimo svojí pracovní profesi.

Společná platforma vlastnických, hospodářských a ekologických organizací, v níž je Asociace soukromého zemědělství ČR, Svaz vlastníků obecních a soukromých lesů, Pro Silva Bohemica, Svaz vlastníků honebních pozemků, Český svaz ochrany přírody, Česká společnost ornitologická a Hnutí Duha, se dlouhodobě snaží o zásadní změny v české myslivosti a ministerstvem zemědělství předložený návrh novely zákona o myslivosti s drobnými výhradami podporuje. Platforma není žádnou malou a nátlakovou skupinkou, jak se snaží někteří názoroví oponenti tvrdit široké veřejnosti, ale volným uskupením organizací s pestrým výběrem odborně zdatných osobností ze zemědělských, lesnických, ochranářských a mysliveckých profesí spolupracujících již více let nejen na řešení problémů v myslivosti, ale i v záležitostech lesnického a zemědělského hospodaření, tvorby krajiny, zadržování vody, eliminace eroze půdy nebo zlepšování biodiverzity.

Základním cílem novely zákona o myslivosti je navrácení rovnováhy mezi zvěří a jejím životním prostředím a zároveň navrácení rovnováhy mezi zemědělce, lesníky, vlastníky menších a středních honebních pozemků na straně jedné a držiteli i uživateli honiteb na straně druhé.

Nezbytné posílení práv vlastníků pozemků je trnem v oku

Novela posílí práva všech vlastníků (a zejména těch menších) při organizaci honiteb. Základním nástrojem k naplnění tohoto cíle je možnost snížení minimální výměry honitby z 500 ha na 250 ha. Při menší minimální výměře honitby budou mít hlasy menších vlastníků větší váhu při jednání o organizaci honitby, stejně jako je to v Rakousku nebo Německu, a tím se bude muset více přihlížet na hospodářské zájmy i menších vlastníků a hospodařících osob.

V Rakousku, kde je minimální výměra honitby 115 ha a průměrná velikost honitby 1100 ha, musí dojít ke konsensu mezi velkými i malými vlastníky honebních pozemků a velcí vlastníci musí brát v potaz i názory těch menších vlastníků, protože oni v případě nespokojenosti mají únikovou variantu ve vytvoření menší honitby bez velkého vlastníka. V drtivé většině se však dohodnou, mají společný zájem a všichni zůstávají ve společné honitbě.

V našem společenském prostředí velcí vlastníci (v řádech vyšších stovek až tisíců či desetitisíců hektarů) nezřídka jednají z pozice síly. Menší vlastníky v honebních společenstvech nekompromisně přehlasují, a pokud nejsou členy honebního společenstva nebo se jedná o honitbu vlastní, tak si nechají menší vlastníky jednoduše úřadem ze zákona tzv. přičlenit. Menší vlastníci tak pozbývají jakékoliv rozhodovací pravomoci při organizaci honiteb a nemají ani žádnou zákonnou možnost kontroly, co se na jejich majetku děje, včetně způsobů, výše lovu a například pohybu ozbrojených cizích lidí na jejich pozemcích. Jsou případy, kdy je vlastník s více jak 400 ha honebních pozemků přičleněn a nemá na výkon práva myslivosti v honitbě vůbec žádný vliv. Může se na celý tento stav jen dívat a zejména musí nést náklady na těžko nevymahatelné škody.

V případě, že jsou menší vlastníci v honebním společenstvu v menšině a nejsou schopni se s majoritními vlastníky dohodnout a jsou přehlasováváni, tak přesto ručí dle současného zákona o myslivosti za všechna rozhodnutí a závazky honebního společenstva celým svým majetkem. To je naprosto nevýhodná a bez přehánění nebezpečná situace. Budete ve firmě, kde nejste schopni ovlivnit rozhodování a přitom za firemní závazky ručíte celým svým majetkem? Zcela určitě z ní odejdete. Ze současné honitby za stávajícího legislativního stavu ale nemáte se svými pozemky kam odejít. Můžete sice ukončit členství v honebním společenstvu, pak již za závazky honebního společenstva neručíte, ale vaše honební pozemky dál zůstávají přičleněny v honitbě bez jakékoliv možnosti rozhodování a kontroly výkonu práva myslivosti na vašem majetku.

Oponenti předložené a na ministerstvu zemědělství odpovědně projednané novely hovoří na základě nepravdivých a zkreslených údajů o jakémsi znárodňování majetku vlastníků. My si dovolíme v souvislosti se současně platným zákonem nazvat situaci mezi držiteli honiteb a menšími přičleněnými vlastníky, případně menšinovými členy honebních společenstev určitou formu parazitismu velkých na malých. Menšinovým vlastníkům honebních pozemků jsou výrazným způsobem krácena práva k jejich pozemkům a současným zákonem je vytvořena nerovnost mezi malými a velkými. Změnit tento stav a vytvořit rovnováhu mezi těmito subjekty, je právě cílem současné novely.

Dalším velmi kritizovaným a pro naše oponenty kontroverzním nástrojem posílení práv menších vlastníků je nároková povolenka. Ze strany kritiků vládního návrhu je toto opatření prezentováno jako krok proti vlastníkům honebních pozemků a vytváření jakési privilegované vrstvy, která se bude pohybovat mimo systém bez jakékoliv kontroly. Není to pravda. Toto ustanovení bylo od začátku koncipováno jako možnost pro vlastníky více jak 30 ha souvislých honebních pozemků aktivně bránit vzniku škod na svém majetku především od černé zvěře. Vlastník honebních pozemků by mohl uplatnit toto právo anebo by jej mohl uplatnit pachtýř těchto pozemků na nich hospodařící, ale vždy pouze jeden z nich a vlastník má přednost. Právo na povolenku by oba subjekty mohly přenést na člena své rodiny nebo svého zaměstnance.

Každý, kdo by žádal o povolenku, by standardně musel mít zbrojní průkaz, lovecký lístek a pojištění. Využitím práva na povolenku se žádající subjekt navíc vzdává jakéhokoli nároku na náhradu škody zvěří na svém majetku. Držitel povolenky se řídí provozním řádem honitby, pokyny mysliveckého hospodáře a při porušení zákona o povolenku přichází. Povolenka není na trofejovou zvěř, neomezená je pouze na prase divoké, u ostatní zvěře je omezená na zvěř samičí, mláďata a samce do dvou let věku. Ulovená zvěř nebude patřit majiteli povolenky, ale uživateli honitby. (Poznámka: bohužel na ministerstvu zemědělství byl do tohoto paragrafu vnesen termín hospodařící osoba, jako ten subjekt mající nárok na povolenku, a to není zcela přesný výraz dle původního konceptu a záměru. Proto jsme se na ministerstvo obrátili a požádali o přesnější specifikaci, aby bylo zcela zřejmé a právně nezpochybnitelné, že jde prvotně o vlastníka honebních pozemků a v ideálním případě na nich i hospodařícího, popřípadě pachtýře, ale až jako druhé možnosti. Na nápravě se již pracuje.).

Překvapivé postoje Hospodářské komory, Agrární komory, Svazu měst a obcí a některých dalších jednotlivců a organizací

V souvislosti s touto novelou je také zajímavé sledovat, kdo a jak se k ní vyjádřil. Mnohé organizace se postavily proti novele zákona o myslivosti a zastávají pozice, které jsou přímo v rozporu s jejich posláním a také v konfliktu se zájmy jejich členů. Pro nás je to zcela nepochopitelné ale o něčem vypovídající.

Tak například u Hospodářské komory, která se v médiích vyjádřila proti novele zákona a tím i proti posílení práv vlastníků a proti lepší ochraně práv lesníků a zemědělců, by člověk naopak logicky předpokládal, že tato organizace bude hájit podnikání a hospodaření. Asi ale zastupuje jen velké podniky a například hospodaření sedláků z rodinných farem a menších lesních majetků je pro pány z Hospodářské komory pod jejich rozlišovací úroveň. Je dobré to vědět.

Agrární komora není se svým kritickým postojem k novele zákona žádným překvapením. V pracovní skupině k novele zákona o myslivosti na ministerstvu zemědělství jsme se z Agrární komory potkávali s pány Jiřím Milkem a Jindřichem Šnejdrlou, zastupujícími velké zemědělské holdingy a akciové společnosti. Oni prostě hájí zájmy těch velkých a my těch malých a středních. Co na tom, že i jim, ale zejména všem ostatním vznikají každoročně několikamiliardové škody na zemědělských kulturách? Obrovské škody potvrzují odborné odhady ÚHÚL, Lesů ČR a dokonce o nich mluvila v médiích i sama Agrární komora. Jde opravdu o podivný postoj. Jít na jedné straně demonstrovat za zvýšení zemědělských dotací z veřejných rozpočtů a na druhé straně dál podporovat příčiny škod na vlastním nebo svěřeném zemědělském majetku, které se posledních 20 let každý rok navyšují, je absurdní.

Ještě nepochopitelnější je však vyjádření Františka Lukla, předsedy Svazu měst a obcí ČR, který se vymezil proti novele zákona, ačkoli je to v brutálním rozporu se zájmy většiny obcí v ČR. Pan Lukl by se měl asi rozmyslet, jestli je spíše zájmový volnočasový myslivec, anebo vrcholný zástupce místních samospráv. Většina obcí v ČR má honební pozemky ať už lesní nebo polní o souvislé výměře menší než 500 ha. Lze přitom předpokládat, že většina obcí není majoritními členy honebních společenstev. Tudíž většina obcí by měla mít jasný zájem na posílení práv vlastníků a na lepší vyjednávací pozici, aby mohla bránit rozsáhlým škodám zvěří na svých majetcích a aby mohla pečovat s péčí řádného hospodáře o svěřený obecní majetek, jak plyne z jejich zákonné povinnosti. Je všeobecně známé, že ke Svazu měst a obcí ČR a vůbec k samosprávám má velmi blízko hnutí STAN, jehož někteří poslanci ale veřejně deklarují, že budou jako koaliční vládní poslanci hlasovat proti vládní novele zákona o myslivosti zpracované gesčním ministerstvem. To přesto, že návrh novely je v souladu s předvolebními sliby hnutí STAN i s programovým prohlášením vlády. Když někteří ze sedláků z rodinných farem šli k posledním sněmovním volbám, asi ani v těch nejdivočejších představách si nedokázali představit, že například paní poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková ze STAN bude podepsaná na dopise proti vládní novele zákona, rozesílaném všem koaličním i opozičním poslancům a že pan poslanec STAN Jiří Hájek bude aktivně lobbovat za zájmy Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ). Větší paradoxy si lze jen těžko představit. Pro vedení i členy hnutí STAN je asi k zamyšlení, zda pro české sedláky, lesníky a ekology budou v dalších volbách přitažlivou volební možností a pro nás, sedláky i další voliče je tato situace k zamyšlení, na koho si dát při dalších volbách pozor.

Proti novele zákona se vyjádřila i některá jména ze starých šlechtických rodů, zastupujících velké majetky. Chápeme, že při historické zkušenosti je šlechta citlivá k jakémukoliv zásahu státu do jejich práv. Český selský stav byl však komunisty zničen stejně jako šlechta v zemích Koruny české.  V tom máme zkušenost stejnou, ale čeští sedláci, alespoň ne z ASZ ČR, se nespojují s bývalými členy KSČ, ani s ČMMJ, tedy organizací, v jejímž čele byl bývalý nomenklaturní komunista Jaroslav Palas od roku 2005 až do roku 2014. Ta stejná organizace přímo a veřejně vyzývala své členy v říjnu 2021 (tj. těsně před posledními sněmovními volbami) k volbě KSČM, jako garanta zachování současného modelu myslivosti. V tomto případě můžeme jen popřát hodně štěstí do budoucnosti s takovým spojenectvím a upozornit na velké rozčarování z takového přístupu, který ohrožuje dobrou pověst a jméno české šlechty, které svou dlouholetou obětavou činností pro stát významným způsobem podpořil Karel Schwarzenberg. S Karlem Schwarzenbergem jsme přitom probírali již v roce 2017 jak snížení minimální výměry honitby, tak nárokové povolenky a měli jsme jeho plnou podporu.

Poslední skupina bojující proti mysliveckému zákonu společně s ČMMJ je doopravdy velký bizár. Veganská organizace „Zvířata nejíme“, která tvrdí, že jako lidé vykořisťujeme zvířata i třeba jen tím, že jedeme na koni nebo házíme psovi aport a mající za svůj základní postoj nezabíjení jakýchkoliv zvířat v jakékoliv situaci, se spojí s ČMMJ, organizací stojící především na lovu zvířat za účelem získání zážitku a trofeje.

Další organizace „Stop sečení srnčat“ a „Zachraňme srnčí zvěř“ mají náš respekt za práci, kterou vykonávají při květnovém a červnovém sečení vojtěšek a travin, kdy pomáhají zachraňovat mláďata před krutou smrtí posečením. Za to mají náš dík. Jejich odpor k novele myslivecké legislativy je však zcela naivní a bez jakéhokoliv odborného základu. Nejde tu totiž o novelu „zvěř vybíjecí“, jak tvrdí, ale jde o systémové úpravy, jež mají přinést zpět do české přírody rovnováhu mezi zvěří a jejím životním prostředím a mezi jednotlivými druhy zvěře. Pozice této skupiny je především o ochraně srnčí zvěře. Měli by si tedy uvědomit, že udržování vysokých stavů černé zvěře jako výrazného predátora srnčat, nekontrolované šíření jelena siky a daňka skvrnitého jako agresivních potravních i teritoriálních konkurentů vytlačujících srnčí zvěř je pro tento druh jedním ze základních problémů. Hlavní odpovědnost za tento stav nesou uživatelé honiteb, tedy převážně myslivci sdružující se v ČMMJ. Tato fakta vytvářejí značný nesoulad mezi jejich proklamacemi a praktickým úsilím.

Jako třešničku na závěr můžeme zařadit velmi podivné vyjádření pana senátora Tomáše Jirsy z ODS. Je o něm sice známo, že patří mezi obhájce současné myslivosti, nicméně před pár dny vydal komentář, ve kterém začal počítat voličské hlasy a ukázal tak duši ryzího politického hokynáře. Vláda se podle něj prý nemá pouštět do novely zákona také proto, že v naší zemi je 80 tisíc myslivců, kteří jsou podle jeho názoru zřejmě všichni proti novelizaci, a k nim ještě neváhal připočíst všechny jejich rodinné příslušníky. Podle něj tak jde o velkou skupinu obyvatel, kterou není dobré si naštvat před volbami. Tady musíme panu senátorovi především vzkázat, že zákon o myslivosti rozhodně není nějakým výsadním privilegiem pro myslivce v ČMMJ, ale má být legislativou pro funkční řešení tohoto oboru tak, aby zapadal do systému hospodaření a ochrany přírody a v souhře s dalšími zákony vytvořil organický celek. Pan senátor se ale spletl i v číslech. Je totiž veřejně známo, že členem ČMMJ, která se staví proti novelizaci zákona o myslivosti, je zhruba již jen 50 tisíc myslivců a je také známo, že rozhodně ne všichni jsou proti změnám – v praxi jde zejména o ty, kteří jsou zároveň lesníky, zemědělci či vlastníky půdy. Zbylých zhruba 30 tisíc držitelů loveckých lístků nemá s ČMMJ vůbec nic společného a na novelu čekají stejně útrpně jako například již zmiňovaní menší vlastníci půdy. Právě jich je v této zemi dobře přes milion. Stejně tak můžeme argumentovat tím, že zhruba dva miliony voličů současné vládní koalice čeká, zda předvolební sliby a posléze vládní prohlášení nejsou jen cáry papíru a zda k potřebným změnám v legislativě po více než dvaceti letech a sedmi marných legislativních pokusech konečně dojde. Anebo vše znovu spadne pod stůl kvůli zájmům jedné lobbistické skupiny, která mimochodem již desítky let pořádá pro zákonodárce opulentní myslivecké večírky přímo v prostorách sněmovny? Pokud se tedy pan senátor Jirsa, ale zřejmě i další zákonodárci z vládních stran chtějí nyní zamýšlet, zdali by bylo z hlediska množství získaných či ztracených hlasů odmítnutí tohoto zákona výhodnější, měli by si uvědomit, co svým voličům slibují. Silně tím totiž riskují svou pověst a důvěru voličů.

Výzva k veřejné debatě

Shora uvedené příklady dokazují, že kolem návrhu myslivecké novely se vyrojila řada účelových nepravd, mýtů, zavádějících informací a emocí. Myslíme si proto, že by byla potřeba nová veřejná diskuse všech zúčastněných názorových skupin. Problematika myslivosti je složitá a pro laickou veřejnost velmi těžko pochopitelná. Myslíme si, že širší veřejnosti všichni zainteresovaní dlužíme odpovědi na spoustu jejich případných otázek. Proto vyzýváme všechny odpůrce legislativních změn v myslivosti, abychom se společně sešli u kulatého stolu, kde před poslanci, kteří budou o osudu novely rozhodovat, opakovaně předneseme každý své argumenty. Poslanci a veřejnost ať si udělají obrázek o tom, kdo je pravdě blíže. Myslivost jako nedílná součást zemědělství a lesnictví je pro venkov a českou přírodu i celou společnost důležité téma, proto k ní přistupujeme odpovědně a s respektem.

Daniel Pitek, předseda pracovní skupiny pro lesy a myslivost ASZ ČR

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR