Petice, která nikomu nepomůže

Na konci minulého roku vznikla petice kritizující nastavení redistributivní platby. V následujících odstavcích ukazujeme, proč je obsah petice právně i věcně spíše omylem, který nikomu nepomůže. Jedná se o ztrátu času, který by měl být napříště využit k vytváření konstruktivních řešení, jež pomohou malým i středním podnikům.

Předně je zapotřebí zdůraznit, že redistributivní platba nezpůsobí pohromu pro české zemědělství, jak by se snad z textu petice mohlo zdát. Naopak se tímto opatřením konečně připodobňujeme k celoevropskému modelu zemědělství, který je určen Společnou zemědělskou politikou. Ta se soustředí také právě přednostně na podporu rodinných farem, přičemž Evropská unie menší hospodářství rozvíjí dlouhodobě.

V petici je zmiňovaný odkup zemědělské půdy v České republice kvůli investičním záměrům. A také vstup kapitálu těch firem, které mnohdy nemají se zemědělstvím příliš společného – to vše představuje skutečně závažný problém. Je potřeba zdůraznit, že tento trend začal již před několika lety a nesouvisí s redistributivní platbou. Právě naopak souvisí především s nesprávnými trendy, které podporují bezmyšlenkovité plošné přidělování dotací a dalších podpor všem subjektům v zemědělství. Problémy středních podniků pak mají mnohem hlubší a starší základ. Jejich potíží zkrátka není redistribuce. Pokud se má pomoci středním podnikům, tak řešením skutečných příčin, nikoli tím, že se budou brát prostředky malým podnikům.

Ostatně ani samotný text petice nedává jednoznačnou odpověď na to, kdo má být diskriminací dotčen. Hovoří se v něm totiž o „drobných vlastnících, kteří jsou sdruženi do zemědělského družstva“. Na jiném místě se hovoří o „vlastníkovi bez politického posuzování, z jakého dvora vyjíždí za svojí nelehkou prací na českém venkově“. Tyto dvě kategorie jsou ale z hlediska „postižení“ údajnou diskriminací zcela rozdílné.

Příjemcem dotací jsou v celé Evropě zemědělské subjekty hospodařící na půdě podnikatelským způsobem. Vlastníci půdy ve smyslu majetkových vztahů, pokud nejsou zemědělskými podnikateli, a tedy spadají do prvně uvedené kategorie, nejsou beneficienti dotačních titulů, o kterých se zmiňuje petice. Není tedy jasné, co vlastně petice sleduje, a kterou skupinu vlastně zastupuje. Z hlediska dotačních titulů totiž není žádný přímý konkurenční vztah mezi zemědělským podnikatelem a vlastníkem půdy.  

Dotace je ve své vlastní podstatě dar, nebo dávka, která je poskytována dotačním orgánem za účelem snížení ceny nebo jako úhrada za nějakou realizovanou společenskou objednávku. V průběhu času se dotace, protože ze své podstaty narušují hospodářskou soutěž, navázaly na podmínky, které dotovaný subjekt musí dodržet, aby mu dotace nebyla odebrána. 

Podstatný je ovšem rozdíl mezi dotací a dávkou. Spočívá v jejich adresátech. V případě dotace se jedná o skupinu, která o ni usiluje pomocí žádosti. Na její získání není zpravidla nárok. Oproti tomu dávka představuje transfer veřejných prostředků mezi ty, kteří splňují podmínky pro její přiznání. Na dávku je zákonný nárok, oproti dotaci je i možnost získání dávky vázána na jednodušší proces. Důvodem, proč toto uvádíme, je text petice, který pléduje za to, aby byly „odstraněny veškeré diskriminačně nastavené podpory v zemědělství“. Jedná se o logický nesmysl.

V případě odstranění diskriminačních podpor (petenti pravděpodobně měli spíše na mysli slovo podmínky), by se totiž z každé zemědělské dotace stala dávka. Stricto sensu je každá podmínka dotace diskriminační. Neexistuje dotace, která by ve své podstatě diskriminační nebyla.

Stát pomocí dotačních podmínek promítá do jednotlivých dotačních titulů své politické záměry, případně tím sleduje naplnění určitého veřejného zájmu. Proto do dotačních titulů zahrnuje dotační podmínky. Prostřednictvím jejich splnění totiž dojde k naplnění účelu dotace. Favorizuje-li stát nyní malé a střední zemědělské podnikatele, de facto tím odstraňuje déle trvající diskriminaci, která byla v České republice letitou praxí za předchozích vlád, a která zvýhodňovala velké zemědělské podniky. To vše mělo za následek vytvoření velkých agrokomplexů a vznik oligopolů až monopolů. To s sebou přineslo a přináší tržní selhávání, které gradovalo ve formě vysoké spotřebitelské inflace u potravin.

Vyhlášením jednotlivých dotačních titulů dojde k realizaci práva státu na to, aby si prosazoval své programové politické priority, které mohou být jak původu vnitrostátního, tak i mezinárodního.

Důležité je připomenout ještě jednu věc. Ne každý subjekt, který se podílí na „sdruženém“ podnikání v zemědělství, se nezbytně na tomto podnikání podílí svou vlastní zemědělskou půdou. Evropsky dotační mechanismus a vůbec princip výplaty dotací je určen pro cílovou skupinu, která se skládá z uživatelů zemědělské půdy (nikoli tedy pro její vlastníky). Spočívá tedy na základě uživatelských vztahů, a to bez ohledu na to, jakou formou jsou pozemky užívány, zda nájemně či formou různých typů sdružení.

Dá se říci, že pro zemědělství je charakteristický proces ústupu od „osobních“ vkladů, či vkladů zemědělského majetku do zemědělského podnikání směrem ke vkladům kapitálovým. Typickým příkladem prvního typu byla družstva, méně pak už v.o.s., či komanditní společnosti. Naopak současná doba tenduje k právní formě s.r.o., a.s., či dokonce evropské společnosti (SE).

Kromě výše uvedeného petice obsahuje neurčité požadavky, u nichž nelze přesně identifikovat, o co se jedná – viz formulace jako politicko-ekonomické diskriminační ustanovení nebo duální rozlišování soukromých vlastníků. Z právního hlediska (ústavního pořádku ČR), jsou si všechny právní subjekty před zákonem rovny. Proto bez konkrétního odkazu na konkrétní porušení tohoto principu nelze s peticí blíže polemizovat.

Ve své podstatě je petice vnitřně rozporná, když není jasné, za koho vlastně „kope“ – jsou-li to vlastníci zemědělských majetků, kteří se účastní na zemědělském podnikání, či zda to jsou zemědělští podnikatelé. Je potřeba zdůraznit, že zájem těchto skupin není vždy souladný, ale spíše konkurující. Vlastníci zemědělských majetků mají logický zájem maximalizovat výtěžky z vneseného majetku, zatímco v zájmu zemědělských podnikatelů je tuto položku nákladově co nejvíce ponížit.

Středně velké podniky, stejně jako i jiné velikostní skupiny podniků, skutečně zažívají řadu potíží a je zapotřebí jim věnovat pozornost. Jedním z nich je mimo jiné i například nefunkční generační kontinuita. Situaci středních podniků ale rozhodně nezachrání boj proti redistributivní platbě. Konstruktivním krokem v zemědělské politice by bylo zastropování dotací v jejich jednotlivých kategoriích podobně, jako je tomu již dlouhodobě v celé Evropské unii. To by umožnilo nasměrovat více dotací do sféry středně velkých hospodářství. Zároveň i důsledné sledování majetkového propojení firem může mít pozitivní dopady na středně velké podniky. Obě tyto změny – tedy zastropování dotací a sledování majetkového propojení – ASZ ČR dlouhodobě prosazuje, a to i s vědomím prospěšnosti těchto opatření právě pro střední podniky. Místo peticí, které posun k lepšímu spíše zdržují, doufáme do budoucna ve spolupráci na skutečně potřebných proměnách.

Předsednictvo ASZ ČR