Zapomněli jsme, že by půda, na níž pracujeme, měla být nachystaná i pro další pokolení, říká sedlák

Sedlák z Hané, člen Předsednictva ASZ ČR a předseda ASZ Olomouc Roman Koutek má na Hané kousek od Olomouce rodinný grunt, o nějž se staral už jeho děda. Jako jeden z prvních zemědělců u nás začal pěstovat třeba sóju. „Když přejedu hranice, vidím u každého druhého stavení ceduli s nabídkou, co daný sedlák prodává. My takto komunikovat ještě neumíme,“ srovnává. Jak se dívá na klimatickou změnu nebo na naši zemědělskou krajinu? 

Poslechněte si celý rozhovor.

Máte hospodaření v genech?

Asi trochu ano. Není to povolání, ale spíš bych řekl, že je to nějaký úděl, který se dědí.

Během covidu si možná více z nás všimlo, že máme v sousedství sedláka s domácími vajíčky, čerstvým masem. Trvá to, nebo to pominulo?

Myslím si, že trvá. Samozřejmě teď čelíme třeba nějakým ekonomickým problémům, ale vždy záleží na zákazníkovi – jestli si chce najít svého sedláka, který peče domácí chleba, má klobásy, mléko, tak ho najde.

Bohužel je pro mnohé stále lepší zajet do supermarketu na kraj města a tam to všechno naházet do jednoho košíku. Ale na druhou stranu i vidím, jak lidé vyjíždějí z města na kole a pohybují se kolem těch našich stavení a hospodářství. Bojím se, že my sedláci jsme se nenaučili se zákazníky úplně komunikovat a nejsme schopni jim své produkty nabídnout.

Když ale přejedu hranice, ať je to na sever nebo na jih, tak vidím u každého druhého stavení ceduli s nabídkou, co sedlák prodává. Když jste přijížděli sem, tak jste asi nic podobného nezahlédli. Obec je přes dopoledne ve všední den úplně mrtvá.

Sledujete každý den počasí? Jste každý den na poli?

Řekl bych, že ano. Každý den jsem na poli. A když jedu autem kolem jiného, tak sleduji, co kde roste a jak to vypadá, je to taková moje profesní deformace. V zemědělské komunitě řešíme denně dvě věci – první je, kolik milimetrů napršelo, a druhé téma bývají dotace.

Kdo to je „my zemědělci“? Představte mi ten kmen.

Pro mě je zemědělec i ten, kdo chodí přes den do práce a odpoledne si jde na záhumenku pěstovat brambory. Ale i ten, kdo vlastní holding a řeší černá čísla ve výsledovce na konci roku.

Myslím si, že místo v zemědělství máme všichni, od záhumenkářů až po agroholdingy. Ale pak je otázka druhá, co kdo přináší společnosti. Jestli je přínosnější, aby byli na vesnici čtyři sedláci s rodinnou farmou o sto hektarech, nebo jedno velké družstvo.

Jsem přesvědčený o tom, že model rodinného hospodaření je vyzkoušený v civilizované západní Evropě, a tak bychom se ho měli držet. Ale tím nechci říct, že tu velké podniky nemají svoje místo. Jen se možná nepostarají o tu pestrost, dostupnost, když se vrátíme k době koronavirové.

Jaký je pohled Romana Koutka na naši zemědělskou krajinu?

Myslím si, že zemědělství u nás není v dobré kondici a že se bohužel přehnala intenzifikace zemědělství a zapomnělo se na to, že by půda nebo celkově místo, kde žijeme, pracujeme, měla být nachystaná i pro další pokolení.

Moc vítám nové technologie, které ušetří spoustu práce, zároveň si myslím, že jsme už narazili na strop industrializace zemědělství a měli bychom se zamyslet, jestli je to opravdu potřeba. Někdy je důležité místo dalších dvou řádků cukrovky ponechat pruh trávy pro motýly nebo včelky.

Jak to funguje, když pracuje celá rodina na gruntě? A proč je dobré mít na traktoru GPS? Vše se dozvíte v audiorozhovoru Lucie Výborné s Romanem Koutkem ZDE.

Autoři: Lucie Výborná, mga

Zdroj: Český rozhlas Radiožurnál