Jsou ještě zastupováni zemědělci na výměrách od 1000 do 2000 ha?

Nejen v zemědělských médiích se v nedávné minulosti, zejména v souvislosti s projednáváním balíku pravidel nové Společné zemědělské politiky EU v ČR, opakovaně objevili z úst zástupců organizací takzvaně produkčních zemědělců podivné výroky například o tom, že malé podniky (tj. do 50 zaměstnanců) nezajišťují dostatek zemědělské výroby (např. https://zemedelec.cz/zemedelsky-svaz-zmeny-ohrozuji-produkci-potravin/; https://www.zscr.cz/clanek/omyly-ministra-zemedelstvi-7173) nebo že podniky s výměrou do 1500 ha nejsou schopné dělat efektivně živočišnou výrobu (https://www.vladni-agrohazard.cz/). Nedávno zveřejněný finální zápis z 2. jednání Monitorovacího výboru Strategického plánu Společné zemědělské politiky 2023-2027 potvrdil, že tyto výroky nejsou žádným omylem, ale naopak, že je tento postoj skutečně myšlen zcela vážně. Potvrzuje se tak již dlouho, že velká část zemědělských podniků v kategorii 1 - 2 tisíc hektarů není nevládní sférou reálně vůbec dobře zastupována. Je pozoruhodné, že tato poměrně významná skupina zemědělců je stále ochotná věřit tomu, že všudypřítomná rétorika, a hlavně reálné kroky některých nevládních organizací vyhovující hlavně supervelkým holdingům je pro ně i do budoucna tou správnou cestou.

Ze zmíněného zápisu ze dne 30. 3. 2023, který nyní projednával nastavení dotačních pravidel a preferenčních bodovacích kritérií u nejdůležitějšího zemědělského investičního dotačního titulu, tj. Investic do zemědělských podniků, jasně vyplývá, že Zemědělský svaz jakožto dominantní člen Agrární komory prakticky nesouhlasí s přednostní podporou zemědělských podniků s výměrami  do cca 2000 ha obhospodařované zemědělské půdy. Stanovisko Zemědělského svazu v uvedeném zápise z jednání MV SZP konkrétně zní: ZS ČR nesouhlasí se znevýhodňováním středních podniků, resp. s obecným preferenčním kritériem č. 11 „Žadatel splňuje definici mikro nebo malého podniku“, i když zde není velké bodové ohodnocení. Mikro a malé podniky mají, resp. v minulosti měly, záměry a) a b), …

Nepochybuji o tom, že představitelé a odborníci v ZS ČR dobře vědí, že záměry a) a b) nejsou zdaleka určeny pro všechny mikro a malé podniky, ale pouze pro ty úplně nejmenší podniky v rámci této kategorie a nepokrývají tudíž ani zdaleka kategorii zde stanovených malých zemědělských podniků a mikropodniků (podniků do 50 pracovníků), tj. podniků s výměrami například až do cca 2000 ha, které právě do této kategorie v investičních dotacích patří.

Nebýt podpory z Asociace soukromého zemědělství ČR, zůstaly by tyto podniky i v tomto novém období ve velmi složité pozici a alokované miliardy korun by zase pod rouškou podpory produkčního zemědělství putovaly opět především k úzké skupince největších hráčů, kteří ve finále právě tuto velikostní skupinu právnických osob navíc skupují jako na běžícím pásu.

Pro Asociaci soukromého zemědělství ČR je toto jednání dotčených zemědělských organizací, které tvrdí, že zastupují tzv. produkční zemědělství, velmi zarážející. (Ponecháváme přitom zcela stranou, že i ti nejmenší zemědělci produkují a plní i celou řadu dalších důležitých rolí – tudíž toto kritérium je zcela absurdní a naprosto zavádějící od skutečné podstaty problému). Je přitom všeobecně známo, že naše organizace primárně hájí zájmy a legitimní potřeby sedláků převážně na rodinných farmách ve všech jejich právních formách od těch nejmenších hospodářství až do zhruba 1200 hektarů. Přesto platí, že i řada dalších kroků naší selské organizace směřuje k podpoře další skupiny podniků (tj. cca kolem 2.000 ha), a to z toho důvodu, že si ASZ ČR jednoznačně uvědomuje také jejich důležitost a stále ještě převažující určité sepětí s regionem a jejich jasné a trvalejší vazby v něm. Dlouhodobě proto podporujeme a prosazujeme v těchto investičních dotacích nejenom jednoduchý dotační titul pro nejmenší zemědělské podniky s výměrou do 150 ha a investičním limitem do 2 mil. Kč (záměr a) a b)), ale také dlouhodobě požadujeme a podporujeme přednostní směřování dalších investičních podpor i ke všem  podnikům s výměrou až do 2000 ha, tj. zde přesně pravidly stanovená kategorie malých podniků s maximálně 50 pracovníky.

V kategoriích II. pilíře pro investiční dotace do zemědělství a do zpracování zemědělských komodit jsou stejně, jako byly i v předchozím dotačním období, přesně stanoveny velikostní kategorie jednotlivých dotovaných skupin zemědělských podniků s tím, že mikropodniky jsou definovány počtem do 10 zaměstnanců, malé podniky jsou určeny velikostní skupinou do 50 pracovníků v podniku, střední podniky do 250 a velké podniky nad 250 zaměstnanců v podniku.

V praxi České republiky (jako i v celé EU) totiž toto povinné rozlišení znamená, že při průměrné výměře obhospodařované zemědělské půdy na jednoho pracovníka v zemědělství, která je cca 37 ha, je malým zemědělským podnikem podnik s výměrou okolo 2000 ha (37 ha x 50 zaměstnanců = 1850 ha). Právě pro upřednostnění nasměrování investičních podpor především k těmto podnikům má sloužit a slouží i bodové upřednostnění malých podniků v nastavených preferenčních kritériích před těmi i majetkově propojenými podniky s výměrami až nad 2000 ha.

Je třeba připomenout, že ASZ ČR také od počátku jasně podporovala, aby redistributivní platba směřovala ke všem zemědělcům, a nikoliv jenom těm s farmami do 150 ha, což na počátku návrh exministra Tomana vylučoval. A požadovali jsme a nadále požadujeme tvrdé zastropování pouze pro největší subjekty – tj. o rámcových velikostech cca nad 5 tisíc hektarů, což je naopak příznivé opatření pro drtivou většinu podniků, zejména pak těch právnických subjektů (menších družstev a akciovek), které jsou dnes lovnou zvěří pro největší subjekty, jež často ani nemají se zemědělstvím, natož ještě s nějakým regionem nic společného. Právě také i tento fakt je dnes největším nebezpečím pro tyto podniky – nikoli to, jak také padlo od některých zástupců Zemědělského svazu, že se na základě redistributivní platby nějaký malý vlastník rozhodne vzít svou půdu z takového podniku do svých rukou a začít hospodařit. Jsme toho názoru, že je třeba umět rozlišit opravdové nebezpečí, a ne se soustřeďovat na ve své podstatě marginální projevy volného trhu a svobodného jednání běžných vlastníků.

Tyto kroky ale nečiníme jako ASZ primárně proto, abychom si získali pozornost této skupiny podniků, protože svým rozsahem jsou přece jen specifičtější skupinou než naši klasičtí sedláci na rodinných farmách, ale zejména proto, že jsme přesvědčeni o nutnosti pestrého velikostního systému zemědělské výroby a o specifickém přínosu silnějších a větších subjektů. Nicméně mám za to, že tato významná skupina zemědělců je dnes nejméně zastupována a je třeba na tuto skutečnost upozornit, protože to není pro celý sektor dobře.

Z výše uvedeného vyplývá, že hlasitá tvrzení některých svazů o tom, že zastupují všechny zemědělce, prostě není dávno pravdivé (a opět jen na okraj zmíním, že kdyby tomu tak bylo, nikdy by ani naše selská organizace nevznikla) a jsem přesvědčen o tom, že pokud tomu zástupci podniků mezi 1 až 2 tisíci hektary ještě věří, tak si jen sami sobě škodí. Je smutné, že zejména někteří zástupci AK nebo ZS naprosto zbytečně promarnili čas svatým bojem a demonstracemi proti zavedení zvýšené redistributivní platby, coby po dlouhé době prvního viditelného kroku k podpoře menších zemědělců (čímž jen pomohli zhoršit rating a povědomí o celém zemědělství mezi širokou veřejností). Podle mého názoru by se měli spíše zabývat skutečnými problémy českého zemědělství, kterými jsou kromě raketově rostoucího skupování zemědělských podniků nezemědělským kapitálem a překotná koncentrace zemědělských podniků také stále vlažná podpora pestřejší struktury zemědělských producentů a zpracovatelů. Pokud se tito zástupci tváří, že to nevidí, je to smutné. ASZ ČR na toto riziko upozorňuje dlouhá léta a realita jí dává, bohužel, za pravdu.

Ing. Jan Štefl, místopředseda ASZ ČR (člen Monitorovacího výboru SZP 2023-2027)