Agris.cz - agrární portál

Lesy ponechme státu

28. 3. 2002 | Hospodářské noviny

Decentralizace státní moci a převod řady kompetencí na kraje vyústily do kampaně, jejímž cílem je převod vlastnictví státního podniku Lesy České republiky na jednotlivé kraje. Dokonce již existuje návrh novely zákona o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku republiky do majetku krajů.

Základní argumenty navrhovatelů novely jsou tři: náprava transformace bývalých podniků státních lesů v krajích na akciové společnosti, nepřiměřené výnosy těžebních společností odcházející mimo lesní hospodářství a neprůhlednost hospodaření podniku. Tato argumentace má v některých případech racionální jádro. Přesto je ale zcela evidentní, že výhody odstátnění nemohou nahradit prioritu veřejného zájmu, pro jejíž naplnění je vlastnictví lesů jako přírodního bohatství koncentrované v majetku státu nejvhodnější.

Převedením majetku podniků Lesy ČR na kraje by ke skutečnému odstátnění stejně nedošlo, neboť kraje jsou jen o řád nižším, přesto však v zásadě kolektivním vlastníkem stejně jako stát. Veřejný zájem tak mohou uplatňovat omezeněji, a v jednotlivých teritoriích dokonce protichůdně.

Kraje se mohou rozhodnout určitou část lesů na svém území vytěžit, jinde bude za veřejný zájem považováno zalesňování. V prvním případě může docházet k porušení homogenity lesních porostů, ač právě ta má zásadní význam pro naplnění řady funkcí lesa, například pro stabilitu místního vodního režimu. Naopak nekoordinované zalesňování může nadlouho ovlivnit vývoj biodiverzity v území. Největším rizikem, jak již známe z historie, je výsadba smrkových monokultur jako typu lesa, u kterého je nejrychlejší návratnost vložených investic.

Rozbití struktury podniku může mít ale nejhorší následky ve světle společné zemědělské politiky Evropské unie, konkrétně v oblasti posilování environmentálních funkcí krajiny, rozvoje venkova a jednotlivých regionů. Kraje jsou jako příjemci evropských dotací zejména na teritoriální projekty příliš malé - to již víme a v rámci takzvaných euroregionů se také řada krajů pro společné projekty spojuje. To lze učinit i v případě lesů, ale taková cesta bude obtížnější.

Les je navíc v oblasti životního prostředí kromě vody zřejmě nejtypičtější "komodita", u které stát nemůže rezignovat na péči o její optimální vývoj pro laickou veřejnost. Proto se zrodila myšlenka na vytvoření Státního fondu rozvoje lesního hospodářství, která zakládá možnost uceleného systému financování rozvoje lesního hospodářství, ale i výzkumu, výchovy a prevence, samozřejmě s předpokládanou účastí krajů. Návrh navíc umožní soustředit výnosy z lesů ve vlastnictví státu tak, aby bylo možné z těchto zdrojů skutečně financovat státní lesnickou politiku - současné odvody správců státních lesů tvoří v zásadě jen odvod ze zisku před zdaněním.

Toky peněz v podniku je třeba zprůhlednit. Stejně tak je zřejmé, že transformace lesních závodů na akciové společnosti nebyla šťastná, i když to již je bohužel nevratný proces. Tyto společnosti totiž mnohdy sice získaly značný majetek, spolu s ním ale i řadu závazků a jakákoli změna struktury by byla zásahem do soukromých vlastnických práv s nedozírnými následky.

Zbývá tedy hledět do budoucnosti. A tady je třeba znovu zdůraznit, že les je nenahraditelnou složkou životního prostředí a zásahy do něj včetně narušení ekosystémů se mohou projevit v horizontu sta let. Státní lesy by proto měly zůstat nezcizitelné, neprodatelné a nepřevoditelné.


Zdroj: Hospodářské noviny, 28. 3. 2002





© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.

Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 07.05.2025 23:30