V povodí Labe opět zdomácňují původní druhy ryb i bobři

Více než deset let po pádu totality v Československu a zaniklé Německé demokratické republice nabízí hlavní vodní spojnice mezi nimi - řeka Labe - živoucí důkaz ozdravení. Oč možná nenápadněji Česká republika a Německo spolupracují na důkladné očistě rozsáhlého povodí, o to zřetelněji se projekt zařadil mezi úspěšné formy mezinárodní ochrany životního prostředí ve větších oblastech. "Počet druhů ryb se od roku 1990 zdvojnásobil na nynějších 52," dokumentuje výsledky Peter Lischke, vedoucí sekretariátu Mezinárodní komise pro ochranu Labe sídlící v Magdeburku. Tehdejší Československo a sjednocené Německo společně s Evropskou unií vdechly instituci život v říjnu 1990 na základě mezinárodní smlouvy, která ukládá ochranu a zlepšování ekologické situace. V létě 1998 se oba státy mohly pochlubit, že se vrátili první lososi, vysazení do toků v Saském Švýcarsku. Labský bobr se ze své původní oblasti na středním toku u Dessau rozšířil až na české území, ale i jinde v Německu. Znečišťování sice začalo už industrializací v 19. století, ale největší pohromy se Labe dočkalo po druhé světové válce. Ačkoli ze vzorků poměrně krátkého úseku na západě Německa byl skutečný stav znám, v NDR a ČSSR, které vypouštěly do řek mnohdy nečištěné komunální, průmyslové a zemědělské odpady, se před veřejností tajil. V roce 1940 bylo v oblasti Magdeburku zjištěno 114 různých živočišných druhů, do roku 1989, kdy se Labe propadlo mezi nejznečištěnější toky kontinentu, poklesl na zhruba pět desítek. Před dvěma roky se jich ale napočítalo zase už 83. "Vodě značně prospělo zhroucení východoněmeckých podniků, které do té doby vypouštěly hodně škodlivin," říká Lischkeho zástupce Manfred Simon. Zásadní zvrat přinesla restrukturalizace výrob v obou zemích, nové požadavky na vypouštění odpadních vod a zejména výstavba nebo modernizace 239 velkých komunálních čistíren odpadních vod, z toho asi čtvrtiny na českém území. Jako poslední z plánovaných velkých čističek bylo koncem loňského roku uvedeno do provozu zařízení v Děčíně. I když voda s sebou opět nese více kyslíku a méně škodlivin, flóra a fauna reagují s biologickým zpožděním. "Do roku 2010 bychom měli být schopni opět živočišný a rostlinný svět přiblížit přirozené rozmanitosti," odhaduje Simon. Do té doby je rozvržena nynější dlouhodobá etapa ozdravování - Akční program Labe. Zatímco zatížení povodí rtutí či těžkými kovy z průmyslových odpadů se radikálně omezilo, místy až o 90 procent, stále ještě je u čistíren málo nákladných filtrů proti pronikání fosforu a dusíku. Oba prvky se do vod dostávají hlavně z rozsáhlých ploch v důsledku zemědělské činnosti, ze starých skládek nebo i půdy prosycené škodlivinami v okolí uzavřených podniků. Do roku 2000 bylo na toku od Krkonoš po ústí do Severního moře u Cuxhavenu vyhlášeno 183 chráněných území. V Německu, kde si Labe narozdíl od značně kanalizovaného toku v Čechách uchovalo převážně přírodní ráz s poříčními nivami, řeka protéká chráněnými oblastmi z 86 procent, na českém území ze 22 procent. Nové chráněné regiony se plánují a mezinárodní spolupráce má před sebou řadu dalších projektů třeba při zlepšování jakosti vody. Významné je i odstraňování bariér pro migraci ryb a jiných říčních organismů hlavně na českém území.