Evropa chce dotlačit Bushe k dohodě z Kjóta

Radikální opatření na snížení emisí škodlivin může způsobit pokles celosvětového HDP o jedno procento.

Evropská unie se zoufale snaží zachránit dohodu o snižování emisí skleníkových plynů uzavřenou v roce 1997 v Kjótu, která bez účasti Spojených států, jež k ní pojaly vážné výhrady, v podstatě ztrácí smysl. Nizozemský ministr životního prostředí Jan Pronk, předsedající konferenci OSN o změnách klimatu, jež by měla v polovině července pokračovat v Bonnu, proto nyní navrhuje, aby průmyslově vyspělé země, které nejsou schopny splnit emisní limity dohodnuté v Kjótu, mohly "kupovat" právo produkovat více skleníkových plynů od států, jež životní prostředí v tomto ohledu zatěžují méně.

V praxi by to mimo jiné znamenalo, že bohaté země budou u svých méně majetných sousedů investovat do technologií, jež emise snižují. Vzniká zde pouze nebezpečí, že tyto státy včetně největšího "hříšníka", USA, které vypouštějí do ovzduší čtvrtinu celkového množství skleníkových plynů produkovaných ve světě, limity dohodnuté v Kjótu nesplní nikdy. Podle údajů zveřejněných ve středu americkou Agenturou pro ochranu životního prostředí se přitom emise skleníkových plynů v roce 1999 v USA zvýšily o pět procent. Již o rok dříve vypouštěly Spojené státy do ovzduší jen co se týče kysličníku uhličitého o tři sta miliónů tun více, než povoluje kjótský limit, který tak přesáhly o šestnáct procent.

Česká republika si společně s dalšími středoevropskými zeměmi usilujícími o vstup do EU v tomto ohledu vede nesrovnatelně lépe, neboť by nynější požadavky splnila i za předpokladu, že by své emise zvýšila o sedmadvacet procent. Podle údajů zveřejněných Ministerstvem průmyslu a obchodu však žádný růst produkce škodlivin v ČR nehrozí, právě naopak. V roce 1990 se na území republiky vypustilo do vzduchu 187,5 miliónu tun CO2 - na objem oxidu uhličitého se totiž přepočítávají také ostatní skleníkové plyny. O osm let později to bylo již 144,7 miliónu a odhady pro loňský rok hovoří o zhruba 150 miliónech tun.

"V letech 2008 až 2012, kdy mají být smlouvy splněny, lze očekávat nejméně dvaadvacetiprocentní pokles oproti roku 1990, z jehož úrovní se produkce skleníkových plynů srovnává," řekla mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Anna Stárková. Podle ní přišly před čtyřmi lety USA s návrhem, aby se do obchodování s emisemi zapojily i soukromé firmy. "Ty by jezdily po světě a nakupovaly limity emisí ve státech, kterým se podařilo jejich produkci stlačit pod požadovaných osm procent. Jedním z adeptů je i Česká republika," tvrdí Stárková. První odhady hovoří o tom, že by ČR na takovém obchodě mohla vydělat kolem třinácti miliard korun. "Výše ceny ovšem záleží na akutnosti nastalé situace a zájmu," dodala.

"Možnost, že by se do podobných obchodů zapojily i české firmy a nejen stát, je zatím v oblasti teorií," tvrdí mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž. Právě tepelné elektrárny provozované společností patří v ČR k největším producentům emisí. Od roku 1990 však jejich objem firma výrazně zmenšila. "Souběh provozu jaderných elektráren Temelín a Dukovany přispěje k snížení emisí skleníkových plynů v ČR z energetických procesů o 17 procent," vysvětlil Kříž.

Současná americká administrativa svůj zásadní nesouhlas s dohodou z Kjóta zakládá na čtyřech argumentech. Tím prvním jsou zásadní pochybnosti o tom, zda globální oteplení zemské atmosféry způsobené skleníkovými plyny skutečně dosáhne na konci tohoto století hodnot pohybujících se v rozmezí 1,4 až 5,8 řC, uváděných Mezivládním výborem OSN pro klimatickou změnu (IPCC). Tým vědců z Massachusettského technologického institutu přitom připouští, že globální oteplení by mohlo dosáhnout až dva a půl stupně. Bushově týmu se rovněž nelíbí, že do dohody z Kjóta nebyly začleněny státy, jako jsou Čína či Indie, které sice v současnosti nepatří k zemím, jež se zásadním způsobem podílejí na znečišťování ovzduší, záhy by se však jimi díky dalšímu průmyslovému rozvoji mohly stát. Dvě nejlidnatější země světa v současnosti produkují necelou pětinu emisí CO2, jimiž zemskou atmosféru zatěžují Spojené státy.

Nového amerického prezidenta ovšem nejvíce zneklidňuje fakt, že radikální opatření na snížení emisí budou stát miliardy dolarů. IPCC v tomto ohledu připouští, že pokud se signatářské země dohody z Kjóta nedohodnou na flexibilnějším přístupu ke snižování emisí, mohl by se celosvětový hospodářský růst zpomalit do roku 2010 až o 1,1 procenta.