Bush v nejhorší podobě

Bushova vláda právě znovu ve Washingtonu smířlivé delegaci Evropské unie ukázala, že dohodu z Kjóta o globálním oteplování považuje za cár papíru a necítí se vázána dohodou, která je ke Spojeným státům "nespravedlivá". Píše to španělský deník El País. Během několika málo týdnů a ohledně témat tak odlišných, jako jsou životní prostředí, Severní Korea, obchod, Čína či protiraketový deštník, vysílá americký prezident různé signály o významu "nového realismu" v zahraniční politice, který ohlásil ve své předvolební kampani. To, co bylo dosud vidět, naznačuje, že jeho vláda, která dosud žvatlá a ještě se plně nerozjela, bude tak konzervativní a jednostranná vůči přátelům i nepřátelům, jak se toho obávali jen ti největší pesimisté. Bush se rozhodl odstoupit od kjótské dohody, protože jde proti okamžitým zájmům jeho země. S odvoláním na nedostatečné vědecké důkazy a skutečnost, že (dohoda k ničemu) nenutí rozvojové státy, prezident neváhal postavit se na stranu velkého průmyslu, který štědře přispěl k jeho zvolení, ačkoliv slíbil přispět k tomu, aby Země byla obyvatelnější. Osobně se může Bush jen málo zajímat o ledovce, které se rozpouštějí ve vzdálených horách, avšak jeho postoj ke skromné dohodě - snížit znečišťující emise do roku 2012 o něco více než pět procent ve srovnání s rokem 1990 - syrově dokazuje, že je ochoten plnit pouze ty mezinárodní závazky USA, které vyhovují jejich potřebám. Soudit, že prevence biblických such či katastrofických záplav - tedy záležitostí, které nejschopnější vědecká komunita spojuje nějakým způsobem s klimatickými změnami - není ve prospěch budoucnosti občanů USA, vypadá ovšem poněkud tupě. EU hodlá pokračovat v kjótském procesu, jenž vstoupí v platnost, jakmile ho ratifikuje polovina z jeho 110 signatářů. Je však iluzorní podporovat dohodu bez účasti největšího světového znečišťovatele, který se čtyřmi procenty populace Země vypouští do atmosféry 25 procent plynů zodpovědných za skleníkový efekt. Svým rozzlobeným spojencům dal Washington jedině jakýs takýs slib, totiž tvrdí, že bude zkoumat jiná opatření. Zřeknutím se Kjóta Bush nejen znehodnocuje chvályhodné mezinárodní úsilí, aniž nabízí alternativní řešení. Vydává také ten nejhorší a nejnezodpovědnější možný signál o stupni závazku jediné světové velmoci bojovat s nebezpečím, které ohrožuje všechny.